영겁 [yeonggeop] označuje nesmírně dlouhé období nebo věčnost. V textu se objevuje ve spojení 영겁같이 긴 여행 [yeonggeopgachi gin yeohaeng], tedy „cesta dlouhá jako věčnost“, což vytváří působivý, poetický obraz nekonečného putování a vytrvalé lásky.
„Deja Vu“ začíná útěkem a strachem: vypravěč opakovaně utíkal, zatímco druhý člověk na něj stále čekal. V obrazech zničeného světa nachází „폐허 속의 Morse code“ [Morseovu abecedu v troskách] a dávný slib, který přežil i všechno kolem. Slovo „anemoia“ označuje nostalgii po něčem, co člověk nikdy nezažil, takže jeho nevysvětlitelné slzy působí jako vzpomínka bez jasného původu. Pod hvězdami jejich slibu a před zaprášenou korunou chce znovu vytesat sen do duše a prosí: „영원이 돼줘“ [Staň se mou věčností].
Pak přijde přímé a krásně jednoduché přiznání: „나의 미래는 너야“ [Mou budoucností jsi ty]. „Say my name“ [Řekni mé jméno] zní jako výzva, aby se jejich pouto znovu stalo skutečným, a objetí má být stejně pevné jako v den jejich prvního slibu. Proto se druhý člověk vrací jako „deja vu“, francouzské označení pro zvláštní pocit, že už člověk právě prožívaný okamžik někdy zažil. Ani pád, déšť, dlouhá cesta nebo zničené místo jejich slibu toto spojení nemažou. Na konci se slib opakuje znovu a znovu, zatímco milovaná osoba září jako nevěsta pod závojem světla. Je to velké, trochu filmové vyznání návratu k někomu, kdo čekal, a k budoucnosti, kterou si vypravěč konečně dovolí pojmenovat.