Loucos znamená 'blázni' nebo 'šílenci'. Je to ústřední slovo písně, které se opakuje a dává jí název.
V kontextu písně Matias Damasio používá toto slovo k popisu zamilovaného páru, který je světem považován za blázny, protože projevuje svou lásku nekonvenčním způsobem – mluví si pro sebe na ulici, počítají hvězdy nebo si tetují obrazy do srdce. Slovo zdůrazňuje jejich jedinečnou a intenzivní lásku, která přesahuje běžné normy.
Tenhle hit od angolského zpěváka Matiase Damásia a Hébera Marquese je čistá, nefalšovaná zamilovanost vyhnaná do extrému. Hned na začátku zpívá, že ani slavný básník Luís de Camões nevymyslel slova, která by tenhle moment popsala („Camões não inventou palavras para exprimir esse momento“). Text vrství jedno grandiózní gesto za druhým: andělé jim tleskají, mraky na nebi tvoří jejich podobiznu a křičí láskou tak moc, až ztrácejí hlas („a nossa voz fica rouca de tanto gritar te amo“).
Jádrem celé písničky je ale kontrast mezi jejich štěstím a tím, jak divně působí na lidi okolo. Refrén přiznává, že jim svět říká blázni („o mundo nos chama loucos“), protože si sami pro sebe mluví na ulici, počítají v noci hvězdy nebo si představují tvář toho druhého vytetovanou přímo na srdci. Místo toho, aby se za to styděli, mávne nad tím Damásio rukou s prostým „mas não liga não“ (prostě si toho nevšímej). Písnička ukazuje stav, kdy vám i sněžení ve všech ročních obdobích připadá jako perfektní kulisa pro polibek.