Заря (zarya) znamená 'úsvit' nebo 'jitřenka'. Je to poetické slovo, které se v ruštině často používá k vyjádření krásy a naděje nového dne.
V kontextu písně Monetochky, "На Заре" (Na úsvitu), se toto slovo objevuje v refrénu "На заре голоса зовут меня" (Za úsvitu mě volají hlasy). Zde symbolizuje začátek něčeho nového, probuzení a tajemné volání, které přichází s prvním světlem dne.
Písnička „Na Zare“ od Monetochky je taková něžná a snová. Je to jako procházka v noci, kdy se všechno zdá možné a trochu magické. Texty mluví o „Ровный бег моей судьбы“ [rovný běh mého osudu] a „Ночь, печаль и плеск души“ [noc, smutek a šplouchání duše], což mi připomíná, jak se život někdy jen tak plyne, s radostmi i starostmi.
Líbí se mi, jak se tu objevují obrazy přírody – „Лунный свет и майский дождь“ [měsíční svit a májový déšť] nebo „Сонный блеск земной росы“ [ospalý lesk pozemské rosy]. Všechno to směřuje k refrénu „На заре голоса зовут меня“ [za úsvitu mě volají hlasy], což je taková krásná představa nového začátku a naděje. Je to píseň o snech, touhách a o tom, co nás volá vpřed, když se den probouzí.