Atlantis odkazuje na bájný ztracený ostrov, který je často spojován s utopickou civilizací, jež se potopila do moře.
V kontextu písně "Atlantis" od Seafret je toto slovo použito jako metafora pro vztah, který se rozpadá a potápí. Zpěvák zpívá: "I can't save us, my Atlantis, we fall" (Nemůžu nás zachránit, má Atlantido, padáme), což silně evokuje pocit ztráty a zkázy něčeho kdysi velkolepého.
Píseň „Atlantis“ od britského dua Seafret používá silnou metaforu potápějícího se města Atlantidy k popisu vztahu, který se hroutí. Zpěvák vyjadřuje pocit bezmoci, když sleduje, jak se jejich společný svět, jejich „město“, rozpadá. Zpívá: „Nemůžu nás zachránit, má Atlantido, padáme.“ Tento vztah byl od začátku postaven na „nejisté půdě“ (shaky ground), což naznačuje, že jeho zánik byl možná nevyhnutelný.
Text písně se zabývá lítostí a konečností. Zraňující slova, která byla vyřčena, nelze vzít zpět („V mém srdci a v mé hlavě, nikdy nevezmu zpět věci, které jsem řekl“). Obrazy ptáků, kteří opustili stromy, symbolizují ztrátu naděje a života. Zpěvák se cítí ztracený a vystrašený, dokonce zpochybňuje svou vlastní schopnost milovat: „Možná nejsem stvořený pro lásku.“ Píseň je tak dojemnou úvahou o vztahu, který byl krásný, ale odsouzený k zániku, stejně jako bájná Atlantida.