Boynu bükük doslova znamená „se svěšeným krkem“, ale používá se obrazně pro někoho smutného, poraženého nebo sklíčeného. V písni se vztahuje ke smutným písním: boynu bükük şarkılar jsou „písně se svěšenou hlavou“, tedy melancholické skladby plné bolesti a nostalgie.
V písni „Martılar“ od tureckého umělce Edis se člověk snaží mlčet kvůli vzpomínkám, ale odloučení už je pro něj skoro jako smrt. Opakuje prosbu „Dön artık, üzülecek martılar“ [Vrať se už, rackové budou smutní], což je krásně přehnaný obraz: bez milované osoby jako by zesmutnělo i celé okolí. Druhý člověk mu pouští „boynu bükük şarkılar“ [písně se svěšenou hlavou], tedy smutné, sklíčené písně, a on raději nic neříká. Přesto ji prosí, aby se vrátila, zahojila jeho rány a znovu vybělila vzpomínky, které zatemnil žal.
Pak se tón písně hravě rozjede. „Kitabını uydur sen“ [Vymysli si svou verzi příběhu, nějakou výmluvu] je turecké rčení pro účelové vysvětlení, zatímco „Sen gitarıma tel, ilaç ol yaralarıma“ [Buď strunou mé kytary, lékem na mé rány] spojuje lásku s hudbou a uzdravením. Vypravěč přiznává, že bez ní šílí během večerů, a tvrdí: „Böyle sevmeden anlamazlar“ [Kdo takhle nemiluje, nepochopí]. Do toho sebevědomě pohazuje boky, zatímco se za ním motají „alçaklar“ [podlí lidé]. Láska je pro něj jako hazard, ve kterém nemá štěstí, protože při každém probuzení, rozhovoru i myšlence se znovu vrací k ní a k jejím „bal yanakům“ [medovým tvářím].