Vacille znamená 'kolísat', 'chvět se' nebo 'vrávorat'. Je to sloveso, které popisuje nestabilitu nebo nejistotu.
Ve skladbě Emilio Piano používá toto slovo k popisu křehkosti štěstí: "Quand il vacille et se brise" (Když se chvěje a láme). Je to silné slovo, které evokuje obraz něčeho, co je na pokraji zhroucení, a dodává textu hloubku a emotivní náboj.
Skladba Maison od italského pianisty Emilia Piana a zpěvačky Lucie zní jako něžný dětský rozhovor s mámou, když se svět kolem začne zdát až moc velký a matoucí. Text se točí kolem jednoduchých, ale těžkých otázek. Zpívá se tu třeba: „Où va-t-on quand on n'a plus de maison?“ (Kam jdeme, když už nemáme domov?) nebo „Les fleurs sous le béton“ (Květiny pod betonem). Lucie se v textu ptá mámy na věci, které dospělí často jen předstírají, že jim rozumí: „Est-ce qu'un jour on sait vraiment / Ou est-ce qu'on fait semblant, tout le temps?“ (Ví to člověk jednoho dne doopravdy, nebo to celou dobu jen předstíráme?).
I když píseň mluví o ztracených snech (les rêves qui s'enfuient) a křehkém štěstí, které se snadno přetrhne jako nitka, nenechá tě v depresi. V refrénu přichází uklidnění, že za každou bouřkou čeká láska: „Au-delà de l'orage il y a de l'amour“ (Za bouřkou je láska). A navíc má vypravěčka skvělý plán, co dělat se všemi těmi nezodpovězenými otázkami: „Peut-être que j'en ferai des chansons“ (Možná z nich udělám písničky). Vychutnej si klavírní tóny i jemná francouzská slovíčka!