Gabbiano znamená 'racek'. Je to krásné a poetické slovo, které se v písních neobjevuje každý den a evokuje obrazy moře a svobody.
V kontextu písně Fabio Concata, která je plná slunce, moře a vzpomínek na lásku, je slovo "gabbiano" použito k vytvoření snové a romantické atmosféry. Zpěvák si představuje, jak jeho milovaná přiletěla na skálu s pomocí racka: "Un passaggio da un gabbiano, ti ha posata su uno scoglio ed eri tu" (Svezení od racka, položil tě na skálu a byla jsi to ty). To dodává textu pohádkový a něžný rozměr.
Představ si teplý italský květen, prázdnou pláž a racka letícího po obloze. Přesně takhle něžně Fabio Concato vypráví o zrození své dcery. Celou píseň staví na pohádkovém motivu: dítě se dívalo shora z nebe, zkusilo to a racek ho svezl dolů přímo na útes. Zpívá doslova: „Un passaggio da un gabbiano ti ha posata su uno scoglio ed eri tu“ (Svezení od racka tě položilo na útes a byla jsi to ty). Používá italský obrat dare un passaggio, což v běžném životě znamená někoho svézt autem nebo stopem, tady ale jako taxikář funguje mořský pták. Je to neskutečně roztomilý detail, který tě okamžitě přenese na prosluněné pobřeží.
Text míchá snovou poetiku s úplně obyčejným lidským zmatkem. Zpěvák vzpomíná na den, kdy se malá narodila, celé městečko oslavovalo („il paese in festa“ - městečko slaví) a všichni byli opilí písněmi a veselím. Pak ale bez rozpaků přizná, že už si vlastně ani nepamatuje, kde to přesně bylo: „O a casa di mio fratello non ricordo più“ (Nebo u mého bratra doma, už si nevzpomínám). Ta upřímnost mě hrozně baví. Celé to drží pohromadě metafora květiny rozkvetlé v květnu na skále, „fiore di maggio“, která má jarní slunce navždycky schované uvnitř v srdci.