Dondersgoed je zesilující, hovorový výraz znamenající „sakra dobře“ nebo „velmi dobře“. Slovo vychází z výrazu donder („hrom“) a dodává větě důraz, aniž by bylo vulgární.
V písni Ik weet dondersgoed dat dit niet echt bestaat znamená „Moc dobře vím, že tohle ve skutečnosti neexistuje“. Je zajímavé právě svou typicky nizozemskou, lehce expresivní podobou, která se v běžných písňových textech neobjevuje tak často.
V písni se Hannah Mae a Maksim vracejí k někomu, od koho se přitom snaží odejít. Vypravěčka jde „Minuutje lopen en dan lijn 7“ [Minutku pěšky a pak linka 7], projíždí známou trasou a znovu slibuje, že tentokrát to bude opravdu naposledy. Jenže po pouhých šestnácti hodinách už si představuje toho člověka na gauči, ve svém náručí, s rukama ve vlasech. Linka 7 tu není žádná záhada, jen konkrétní cesta domů k někomu, koho pořád nedokáže pustit.
Nejvýraznější je prosba „Ik wil dat je liegt“ [Chci, abys lhal/a]. Nechce slyšet pravdu, ale ještě jednu uklidňující lež: že se nic nezměnilo, že ji druhý stále potřebuje a že právě ona je ta pravá. Ví, že to ve skutečnosti neexistuje, a přesto říká „Laat me nog één keer geloven“ [Nech mě tomu ještě jednou věřit]. Je v tom trochu zoufalé smlouvání se sebou samou: „Al moet ik eigenlijk door“ [I když bych vlastně měla jít dál], její srdce je stále obsazené. A věta „Ik heb al honderd keer de laatste keer gezegd“ [Už jsem stokrát řekla, že je to naposledy] je až bolestně upřímná. Každé „naposledy“ se totiž může stát další návštěvou.