Taciturno je poetické slovo pro něco zasmušilého, smutného nebo melancholického. V písni popisuje vzpomínku na hlas milované osoby jako tichou a plnou stesku: el recuerdo taciturno de tu voz znamená „melancholická vzpomínka na tvůj hlas“.
„Fotografía“ je píseň o lásce, která musí žít na dálku. Vypravěč si při každém odjezdu bere fotografie milované osoby „a un lado de mi piel“ [u své kůže, doslova po boku své kůže], aby se na ně mohl dívat, když ho její nepřítomnost úplně pohltí. Fotografie mu dovolují zahlédnout ji i tam, kde není: „En la distancia, te puedo ver“ [V dálce tě dokážu vidět] a dokonce „En las estrellas, tus ojos ver“ [Ve hvězdách vidím tvé oči]. Je to krásný obraz, ale také trochu smutný: skutečný člověk chybí a zůstává jen jeho tvář na snímcích.
Nejbolestivější část písně je zároveň velmi přímočará: „Cada vez que te busco, te vas / Y cada vez que te llamo, no estás“ [Pokaždé, když tě hledám, odejdeš / A pokaždé, když ti volám, nejsi tam]. Mezi dvojicí je „un abismo desnudo“ [nahá propast], tedy obrovská a prázdná vzdálenost, přes kterou se vypravěč snaží dostat pomocí vzpomínky na její hlas. Přestože kontakt nefunguje a fotografie jsou jeho jediným spojením, říká, že mu nezbývá nic jiného než ji milovat. Juanes a Nelly Furtado tak zpívají o lásce, kterou člověk nemůže obejmout ani oslovit, a přesto ji nosí stále u sebe.