Sitkeä znamená 'houževnatý', 'vytrvalý' nebo 'odolný'. Je to silné přídavné jméno, které se v běžné mluvě často nepoužívá, což ho činí zajímavým a zapamatovatelným.
V kontextu písně "Sitkeä Sydän" (Houževnaté srdce) se toto slovo vztahuje k lidskému srdci a duchu, který i přes těžkosti a temnotu stále bije a vyzařuje jiskry. Vyjadřuje nezdolnost a naději, což je krásné a inspirativní poselství.
Píseň „Sitkeä Sydän“ od Juhy Tapia je jako ranní probuzení, kdy se sen rozplývá a zůstává jen vzpomínka na smích. Text nás provází obrazy každodenního života, od otázky „Kumpi meistä tahtoi tämän elämän“ (Kdo z nás chtěl tento život?) za zdí, přes odjíždějící vlak a čtrnáct lamp na chodníku, až po chlapce, který se ptá matky: „Onko isi taivaassa, niinku puhuttiin“ (Je táta v nebi, jak jsme si povídali?). Je to takové nahlédnutí do momentů, které formují naše dny.
Ale to hlavní poselství je v refrénu: „Sinussa on valo, sinussa on yö / Sinulla on sitkeä sydän joka lyö / Väsymättä kipinöitä tuuleen / Valaisemaan tietä pimeää“ (Je v tobě světlo, je v tobě noc / Máš houževnaté srdce, které bije / Neúnavně jiskří do větru / Aby osvětlovalo temnou cestu). Je to o té vnitřní síle, která nás pohání dál, i když je nahoře dlouho prázdno a dopisy se hromadí v prachu. I když venku zuří bouře a déšť přichází jako povodeň, píseň nám připomíná, že jsme zázrak a máme schopnost dýchat, i když nevidíme holubici na rameni. Je to krásná připomínka, že v každém z nás je světlo a houževnaté srdce, které nikdy nepřestane jiskřit.