Fanaberie znamená 'rozmary' nebo 'vrtochy'. Je to zajímavé slovo, které se v běžné mluvě ani v písních nevyskytuje tak často.
V kontextu písně se zpívá o tom, jak se i přes bolest opakují „ty samé fanaberie“, což naznačuje opakování zbytečných, možná i sebedestruktivních zvyků nebo nálad. Slovo dodává textu hloubku a pocit marnosti.
„Cliché“ od polské zpěvačky Karoliny Stanisławczyk je píseň o vztahu, který se pomalu rozpadá, ale oba v něm pořád opakují stejné pohyby. Vypravěčka cítí, že jí druhý člověk bere sílu, přesto mu znovu dává „kolejny kredyt szans“ [další úvěr šancí]. Ten obraz je trochu ironický: šance fungují jako půjčka, kterou už možná nikdy nedostane zpět. On mlčí, zatímco ona volá do prázdných stěn. Když říká „Gadasz banał, frazes cliché“ [Mluvíš banální frázi, klišé], nejde o chytrou odpověď, ale o prázdná slova, která už jejich vztah neposunou.
Text je plný obrazů, které ukazují, jak se dvojice propadá do stejného kruhu: „Szklany dom, fundamenty z pustych myśli“ [Skleněný dům, základy z prázdných myšlenek] působí křehce a neobyvatelně, zatímco „cichy nurt zabiera ciągle w dół“ [tichý proud nás stále unáší dolů]. A pak přijde přímé, skoro otrávené přiznání: „My tacy sami“ [My jsme pořád stejní]. I když se snaží bolest znovu „opít“, vracejí se stejné výstřelky a stejné hádky. Poslední takt už pro ně přestal hrát, takže otázka „Po co to?“ [K čemu to?] zní jako chvíle, kdy už nestačí další fráze ani další šance.