Schuilen znamená „skrývat se“ nebo „ukrývat se“, často před něčím nepříjemným či bolestivým. V písni výraz niet te schuilen znamená přestat se schovávat za svou lepší verzi a ukázat svou pravou tvář, takže slovo získává silný obrazný význam.
V písni „Ze Huilt Maar Ze Lacht“ od nizozemské zpěvačky Maan se díváme na ženu, která navenek působí v pořádku, i když uvnitř pochybuje, kdo vlastně je. Sedí sama ve vlaku, schovává se do bundy a z okna se ptá: „Hoe zou het voelen jezelf te zijn?“ [Jaké by to bylo být sama sebou?] Název znamená „Ona pláče, ale směje se“. Ten rozpor se vrací celou písní: říká, že je všechno „okay“, směje se s ostatními a opakuje jejich fráze, přestože svět kolem ní jí nepřipadá laskavý. Sloveso „lullen“ v řádku „En ze lult met ze mee“ [A žvaní s nimi / přitakává jim] je hovorové a trochu přímé. Nejde o hluboký rozhovor, spíš o automatické připojení se k tomu, co říkají všichni ostatní.
Ve městě zahlédne v odrazu okna jinou ženu. Ví, že je to ona, ale nechce jí být, a tak pokračuje v „de schijn“ [přetvářce]. Pak přijde odvážná otázka: „Wat als ze morgen besluit niet te schuilen“ [Co když se zítra rozhodne neskrývat?] Co když vymění svou „lepší verzi“ za skutečnou tvář? Bojí se, že ji přátelé přestanou mít rádi, pokud ji uvidí plakat a neusmívat se. Opakované „En nu, ze laat het los“ [A teď to nechává být / pouští to z hlavy] zní jako první krok ven z té role. V poslední sloce se vyprávění přepne z „ona“ na „já“: tentokrát sedí ve vlaku sama zpěvačka a přizná, že někdy pláče, ale přesto se směje. Právě tahle změna dává celé písni velmi osobní konec.