Nenia je neobvyklé italské slovo označující monotónní ukolébavku nebo tesknou, nářek připomínající píseň. V písni „Una nenia di paese“ znamená lidovou píseň z rodné vesnice, kterou vypravěč zahraje na kytaru, když bude v noci plakat.
„Che sarà?“ znamená „Co bude?“ nebo přirozeněji „Kdo ví, co bude dál?“. Vypravěč se loučí se svou rodnou zemí, malým místem na kopci, které popisuje jako „un vecchio addormentato“ [starý spící člověk]. Je tam nuda, opuštěnost a skoro nic se neděje. Přesto z jeho slov není cítit pohrdání. Říká, že se mu mezi přáteli dobře žilo, jenže „gli amici miei son quasi tutti via“ [mí přátelé jsou skoro všichni pryč] a další po něm také odejdou. Je to píseň o odjezdu do nejistoty, ne o přesně naplánované budoucnosti: „So far tutto o forse niente, da domani si vedrà“ [Vím všechno, nebo možná nic, zítra se uvidí].
Nejhezčí detail je, že si s sebou bere kytaru. Když bude v noci plakat, zahraje „una nenia di paese“ [vesnickou ukolébavku, jednoduchou melodii z rodného místa]. Loučí se také s milovanou osobou, jejíž ústa byla „la fonte del mio primo amore“ [zdrojem mé první lásky]. Návrat neslibuje na konkrétní den, jen říká, že se vrátí. Refrén „sarà quel che sarà“ [bude, co bude] proto zní zároveň trochu odevzdaně i statečně: život je nejistý, ale zítřek se musí začít právě teď.