Uitgepraat doslova znamená „vymluvený“ nebo „nemít už co říct“. V této písni se však objevuje ve spojení we raken niet meer uitgepraat, tedy „nemůžeme přestat mluvit“ nebo „pořád si máme co říct“, což krásně vyjadřuje znovu nalezenou blízkost mezi dvěma lidmi.
Píseň začíná nečekaným setkáním po dlouhé době. Vypravěč se dozví, že člověk, kterého už považoval za ztraceného, se vrátil do města: „Je woont weer in de stad“ [Zase bydlíš ve městě]. Brzy spolu sedí celé hodiny u vody, na „dvou židlích“, a druhý člověk se na něj dívá stejně jako dřív. Mezi nimi zůstaly otázky: byl ještě na cestách, nebo to vzdal? A vypravěč si říká, jestli něco důležitého nezmeškal, když kdysi odešel.
Nejhezčí je klidná scéna u oken: „Kijk de zon die danst op de ramen“ [Podívej, slunce tančí na oknech]. Ještě ani nezašlo léto, a oni spolu mohou mluvit o všem. Jenže někdy řekne víc ticho než slova. Název „Onderweg naar later“ znamená „Na cestě k později“ a přesně vystihuje jejich nejistotu: možná z toho nebude nic, možná vznikne něco, co zůstane i po létě. Vypravěč si přeje, aby společný čas trval, a prosí druhého, aby ještě chvíli zůstal. Je v tom opatrná naděje, trochu lítosti a také velmi konkrétní touha znovu dohnat čas, o který přišli.