Feryat znamená „nářek“ nebo „zoufalý výkřik“ a působí mnohem dramatičtěji než běžné slovo pro pláč či volání. V písni se objevuje ve spojení „Feryada gücüm yok, feryatsız duy beni“: „Nemám sílu k nářku, slyš mě i bez něj.“
Tarkan v písni „Hatasız Kul Olmaz“ prosí o lásku i se všemi vlastními chybami. Název znamená „Nikdo není bez chyby“ a hned první verš to říká přímo: „Hatasız kul olmaz, hatamla sev beni“ [Nikdo není bez chyby, miluj mě i s mými chybami]. Vypravěč se cítí ztracený, vyčerpaný a bez síly: „Kaybettim kendimi, ne olur bul beni“ [Ztratil jsem sám sebe, prosím, najdi mě] a „Yoruldum halim yok, sen gel de al beni“ [Jsem unavený, nemám sílu, přijď a odveď mě]. Nežádá o velká gesta. Chce, aby druhý člověk slyšel jeho bolest, i když už nedokáže křičet: „Feryada gücüm yok, feryatsız duy beni“ [Nemám sílu křičet, slyš mě i bez křiku].
Nejvíc ho ničí vzdálenost a nejistota. Říká, že bez naděje se nedá žít, a dokonce přijme lásku na dálku: „Uzaktan olsa da, razıyım sev beni“ [I kdyby to bylo z dálky, souhlasím, miluj mě]. Pak se ptá, jestli výčitka v milované osobě vychází ze srdce, nebo jen ze slov: „Sözünde sitem var, kalpte mi dilde mi“ [Je ve tvých slovech výčitka v srdci, nebo jen na jazyku?]. Turecké „can“ znamená duše, život nebo někdo velmi drahý, takže řádek „Can demek, sen demek“ [Říct „duše“ znamená říct „ty“] je mimořádně přímé vyznání. Píseň tak zní jako naléhavá žádost: nehledej dokonalého člověka, jen ho miluj, odpověz mu a nenech ho zůstat samotného.