Plénitude znamená 'plnost' nebo 'naplnění'. Je to slovo, které vyjadřuje stav úplné spokojenosti, hojnosti a celistvosti, často v emocionálním nebo duchovním smyslu.
V kontextu písně, kde se zpívá o paradoxu a plnosti ("Paradoxe et plénitude"), se toto slovo objevuje ve chvíli, kdy se mísí protichůdné pocity. I přes samotu a boj s časem, přítomnost druhého přináší pocit úplného naplnění a klidu. Je to silné a poetické slovo, které se v běžných písních často nevyskytuje.
„En Nuit“ je noční útěk před nudou, šedí a vzpomínkami, které člověka stahují dolů. Vypravěč píše o čase, který plyne, zatímco druhý člověk prožívá všechno, co si spolu řekli. Objevují se ulice ve tmě, měsíc, oheň, bouřka a déšť. Když zazní „Dans les rues sombres, on bât l'ennui“ [V temných ulicích porážíme nudu], nuda tu není jen obyčejná otrava. Je to protivník, proti kterému se dá bojovat během noční procházky, běhu nebo tance.
Nejhezčí částí je přímé povzbuzení: „J'aimerais chasser ta nostalgie“ [Chtěl/a bych zahnat tvou nostalgii] a „À deux, on est plus forts que l'ennui“ [Ve dvou jsme silnější než nuda]. Francouzské „à deux“ znamená „ve dvou“, takže píseň staví blízkost proti samotě, i když zároveň mluví o jejím objetí. Dvojice spolu utíká, běhá, skáče v dešti, pláče a na chvíli se snaží zastavit čas. Později se všechno zbarví do šeda: lidé unavují, přicházejí slzy a vzpomínky, které člověk maže, aby nemusel cítit, jak čas ubíhá. Opakovaný verš „La nuit, la lune, le feu, l'orage“ [Noc, měsíc, oheň, bouřka] pak působí jako jednoduchý noční refrén, který se vrací znovu a znovu.