Chissenefrega je hovorový italský výraz ve smyslu „je mi to fuk“ nebo „kašlu na to“. Vznikl ze spojení chi se ne frega? („koho to zajímá?“) a v písni označuje vzdorovité postoje, které se nakonec rozplynou v moři nezapomenutelných vzpomínek.
„E’ L’amore“ začíná v tichu a samotě: „Buio sulle scale“ [Tma na schodech] a „Silenzio che fa male“ [Ticho, které bolí]. Zatímco venku se město hýbe, vypravěč zůstává uvnitř, kde je strop „un cielo stretto“ [úzké nebe]. Hrdost se mu dokonce schovává „sotto al letto“ [pod postelí] a připomíná nemoc. Nejvýraznější obraz je telefon, na který se stále dívá, i když mlčí. Láska ho nenechá v klidu a „brucia l’anima“ [pálí duši], protože neví, co si bez něj počít.
Text skvěle ukazuje, jak se člověk snaží předstírat, že je mu to jedno. Výraz „chissenefrega“ je hovorové italské „koho to sakra zajímá“ nebo prostě „je mi to jedno“, jenže tyto odmítavé myšlenky se potápějí v moři vzpomínek, na které nejde zapomenout. Píseň pak udělá zajímavý obrat: stejná láska, která duši pálí, ji také zachraňuje. Závěr je úplně přímý: „Non è vita questa vita senza lei“ [Tohle není život, tenhle život bez ní]. Láska je tu tedy protivník i záchranné lano, a telefon stále mlčí.