Wunderlich znamená 'podivný' nebo 'zvláštní'. Není to úplně běžné slovo, které byste slyšeli každý den, což ho činí zajímavým a zapamatovatelným.
V kontextu písně AnnenMayKantereit se zpívá: "Du und ich, wir waren wunderlich" (Ty a já, byli jsme podivní). Zde se slovo používá k popisu nekonvenčního vztahu, který se vymykal normám a možná byl pro ostatní nepochopitelný, ale pro ně samotné byl jedinečný a smysluplný.
Tuhle věc od německé party AnnenMayKantereit si zamiluješ, i když zrovna nemáš zlomené srdce. Zpěvák Henning May sedí bosý u piana – přesně jak hlásá refrén „Und ich sitz schon wieder / Barfuß am Klavier“ (A já už zase sedím / bosý u klavíru) – a skládá zamilované písně o někom, kdo už s ním v bytě není. Místo velkých klišé se drží úplně obyčejných, až trapně upřímných detailů. Vzpomíná na rána, kdy ten druhý ještě ležel nahý v posteli („du nackt im Bett“), i na to, jak sousedům vadilo, když dělali v noci hluk („Wenn man uns Nachts hörte“).
Nejlepší obrat celé skladby je slovní hříčka „gemeinsam einsam“ (společně osamělí). Přesně vystihuje chvíle, kdy sedíte s partnerem v jedné místnosti, mlčíte a oba víte, že jste si vzdálení: „Ich hab mit dir gemeinsam einsam / Rumgesessen und geschwiegen“ (Seděl jsem s tebou společně osamělý / a mlčel). Důvod rozchodu zpěvák pojmenuje naprosto suše: „Du wolltest alles wissen / Und das hat mich vertrieben“ (Chtěl jsi vědět všechno / a to mě odehnalo). Jenže se hned sám opraví – neodehnalo to jeho, ale toho druhého, který prostě nezůstal. Zbylo jen to piano a vzpomínky, u kterých se sedí nejlíp s holýma nohama.