Guślarz je archaické a velmi neobvyklé polské slovo pro člověka, který vykonává lidové magické obřady, zaříkává a komunikuje s duchy. V písni odkazuje na postavu z Mickiewiczových Dziadů, a proto evokuje tajemnou atmosféru starých slovanských rituálů, pověr a nadpřirozena.
„Sowa“ od polské kapely LemON nás zavádí do noci plné pověr, deště a tichého neklidu. Někdo tu musí „pilnować nocy“ [hlídat noc], věřit na strašidla a síly, rozsypat sůl a vytvořit ochranný kruh kolem zvuků černých cikád a houkání sov. Obraz člověka, který druhému odhrnuje vlasy a naslouchá tak dlouho, až slyší „w żyłach krwi szum“ [šumění krve v žilách], působí skoro jako scéna na hranici bdění a snu. Déšť stéká okapy v „chaosu tekutiny“, který si nedělá nic z času ani tempa, zatímco kůže praská ve švech. Je to krásně přehnané a trochu znepokojivé.
Text potom připomíná staré příběhy a rituály: „Historie z Dziadów“ [příběhy z Dziadů], tedy z polského romantického díla Adama Mickiewicze spojeného s obřadem vzpomínání na mrtvé, a slova „Wołchw“ a „Guślarz“, která označují věštce či obřadníka pracujícího s lidovými kouzly. Vedle víry v bytosti a léčitelky stojí „Bzdura i niezrozumienie“ [nesmysl a nepochopení]. Sova přibitá na dveře je pak tvrdý obraz tabu a strachu. Opakované „Hipnagogi przy świadomym śnie“ [hypnagogie při lucidním snění] posouvá píseň do stavu, kdy člověk ví, že sní, ale stále slyší nářek, déšť a vlastní krev. A mezi tím vším zůstává jednoduchá, téměř lidská věta: „Zatęsknisz za mną pewnego dnia“ [jednoho dne se ti po mně zasteskne].