Learn Polish With Brathanki with these 23 Song Recommendations (Full Translations Included!)

Äiti, en halua naimisiin! Brathankin laulun kertoja puhuu suoraan äidilleen ja torjuu tavallisen, harmaan arjen. Hän haluaa loistaa, saada aplodeja ja olla joukossa „ensimmäinen jalokivi” eikä vain ohikulkija, joka joutuu esittämään jotain muuta kuin todella elää. Ajatus aviomiehestä ei siis innosta häntä, ellei kyseessä ole suuri ja hieman satumainen rakkaus.

Kertosäkeissä odotus muuttuu melkein elokuvamaiseksi kohtaukseksi: jonkun auton renkaat kuluttavat kadun kiveystä perheen portilla, ja mies polvistuu hänen jalkojensa juureen. Isä saa kuulla kesästä, syreenien makeasta tuoksusta ja siitä, kuinka ihailija vie hänet autollaan tuntemattomaan. Samalla „vaaleanpunainen köynnös” kiipeää yhä ylemmäs, perhoset halailevat toisiaan, mutta kertojalta puuttuu yhä rakkaus. Hän ei halua arkista „pientä ukkoa”, vaan hurjan, rakastamisen arvoisen miehen, joka koputtaa nyrkeillään hänen sydämeensä. Hieman liioiteltua ja hauskan dramaattista, mutta juuri siksi laulun kapinallinen romanttisuus toimii niin hyvin.

„Mamo, ja nie chcę za mąż“ znamená „Mami, nechcem sa vydať“. Rozprávačka odmieta predstavu obyčajného manželstva, v ktorom by bola každý deň iba „ako okoloidúca, ktorá musí predstierať namiesto toho, aby žila“. Chce „blasku i oklasków“ [žiary a potlesku] a túži byť prvým šperkom v dave, nie nenápadnou manželkou. Je to trochu rozmaznané, trochu drzé a práve preto zábavné: nechce hocijakého „kmiotka“ [vidláka či obyčajného dedinčana], ale „skrzydlatą miłość“ [okrídlenú lásku], ktorá ju odnesie ďaleko od všednosti.

Obraz vysnívaného nápadníka je poriadne filmový: pod bránou má kolesami zodrať dlažbu, pokľaknúť pred ňou ako pred dámou a v koči odcválať s ňou do neznáma. Lenže rozprávačka zároveň priznáva, že jej láska stále chýba: „Bo mi jest miłości ciągle brak“ [Pretože mi stále chýba láska]. Ružový popínavý kvet, mandľová vôňa a motýle vytvárajú sladký romantický svet, no pod ním zostáva veľmi priama túžba po niekom, kto jej rozbúši srdce. Dokonca chce „drania“ [darebáka, ktorý stojí za lásku], nie muža, ktorý by jej ubližoval, keďže „stuka pięściami w serce me“ [búcha päsťami na moje srdce] je obraz silného, prudkého citu, nie pozvánka k násiliu.

«Mamo, ja nie chcę za mąż» означает «Мама, я не хочу замуж». Героиня говорит это прямо и довольно дерзко: ей не нужна спокойная жизнь, где каждый день приходится «udawać zamiast żyć» («притворяться вместо того, чтобы жить»). Она мечтает о блеске, аплодисментах и внимании толпы, хочет быть «первым драгоценным камнем», а не незаметной прохожей. Обычный «мężuś-kmiotek» здесь звучит насмешливо: это скучный, простоватый муж, с которым она категорически не хочет столкнуться.

Но у этой героини есть и романтическая мечта. Она представляет, как у ворот стираются колёсами камни, а загадочный мужчина в экипаже увозит её в неизвестность. Ей нужен не просто жених, а «skrzydlata miłość» («крылатая любовь») и даже «drań wart kochania» («негодяй, достойный любви») с сердцем, которое стучит кулаками. Розовый вьюнок, миндальный запах, бабочки и повторяющаяся фраза «bo mi jest miłości ciągle brak» («потому что мне всё ещё не хватает любви») показывают главное противоречие песни: замуж она не хочет, а большой, почти сказочной любви очень ждёт.

Em “Mamo, Ja Nie Chcę Za Mąż”, do Brathanki, uma jovem fala sem rodeios com a mãe: ela não quer se casar por obrigação nem passar os dias “fingindo em vez de viver”. O que ela deseja é brilho, aplausos e ser tratada como uma dama. A palavra “kmiotek” significa algo como um camponês rústico ou simplório, então “não suporto encontrar um maridinho caipira” deixa bem claro o tipo de pretendente que ela rejeita. Ao mesmo tempo, ela sonha com uma paixão intensa: quer “skrzydlatą miłość” [um amor alado] e até um “dran” [um sujeito atrevido, um danado], desde que ele seja digno de ser amado e faça seu coração bater forte, não que a machuque.

A cena fica quase como uma fantasia de conto de fadas: “pod naszą bramą koła zetrą bruk” [sob nosso portão, as rodas vão gastar o calçamento], enquanto o admirador se ajoelha a seus pés; depois, ele a leva numa “bryka”, uma carruagem ou veículo descrito de modo coloquial, para algum lugar desconhecido. Mas existe uma contradição divertida e importante: apesar de imaginar flores, verão, borboletas e uma trepadeira cor-de-rosa subindo sem parar, ela repete que ainda sente falta de amor. A personagem quer liberdade e uma vida extraordinária, porém o que realmente procura é alguém que transforme essa fantasia em sentimento verdadeiro.

Dans « Mamo, ja nie chcę za mąż » (« Maman, je ne veux pas me marier »), la narratrice refuse une vie conjugale ordinaire avec une franchise presque théâtrale. Elle veut « blasku » (« de l’éclat »), des applaudissements et une place au centre de la foule, plutôt que de vivre « jak przechodzień » (« comme une passante »), en faisant semblant au lieu de vivre. Le mot « mężusia » est une façon familière, un peu moqueuse, de dire « petit mari » : elle ne veut surtout pas finir avec un homme banal. Elle rêve d’un amour ailé, extravagant, d’un « draniu » (« vaurien » ou « mauvais garçon ») qui ferait battre son cœur, même si cette préférence est franchement excessive et assez drôle.

L’image la plus charmante arrive sous la fenêtre familiale : les roues d’une voiture usent les pavés, tandis que le prétendant s’agenouille devant elle et l’emporte vers l’inconnu. L’été parfume le monde de lilas, et son « powój » (« liseron ») rose grimpe sans arrêt, avec une odeur et un goût d’amande. Les papillons se blottissent, mais elle répète qu’il lui manque toujours l’amour. Entre désir de gloire, rêve de grand départ et impatience amoureuse, la chanson donne la parole à une jeune femme qui préfère attendre une histoire spectaculaire plutôt que d’accepter une existence qui ne lui ressemble pas.

„Mamo, ja nie chcę za mąż“ znamená „Mami, nechci se vdávat“. Hrdinka odmítá představu obyčejného manželství a života, v němž by „co dzień być jak przechodzień“ [každý den byla jako kolemjdoucí], tedy jen procházela životem a „udawać zamiast żyć“ [předstírala místo toho, aby žila]. Chce „blasku i oklasków“ [záře a potlesku], být v davu první jako drahokam. Je v tom něco legračně přehnaného i velmi upřímného: nechce malého usedlého manžílka, ale lásku s křídly, dokonce „drania, co wart kochania“ [darebáka, který stojí za milování].

Obraz vysněného příjezdu je skoro jako z pohádky: před jejich branou kola obrousí dlažbu, nápadník před ní poklekne a v létě ji v bryčce odveze do neznáma. Jenže pod růžovým svlačcem, motýly a mandlovou vůní zůstává jednoduchá věta: „Bo mi jest miłości ciągle brak“ [protože mi pořád chybí láska]. Píseň tedy není pouze rozmarné „nechci svatbu“. Je to volání po životě, který nebude hraný pro ostatní, a po milenci, kvůli němuž stojí za to opustit bezpečnou bránu domova.

En esta canción, una joven se lo dice a su madre sin rodeos: «Mamo, nie chcę za mąż» [Mamá, no quiero casarme]. No sueña con una vida tranquila y anónima, sino con «blasku i oklasków» [brillo y aplausos], con estar en medio de la gente y ser «klejnotem pierwszym» [la primera joya, la más admirada]. La frase «udawać zamiast żyć» [fingir en vez de vivir] deja claro que rechaza un matrimonio rutinario en el que tendría que interpretar un papel cada día. Es una declaración bastante dramática, y por eso mismo muy divertida: para ella, casarse con un hombre cualquiera sería casi una condena.

Pero la fantasía romántica también la domina. Imagina que, ante la puerta de su casa, las ruedas desgastan el adoquín y un hombre se arrodilla a sus pies: «jak przed damą» [como ante una dama]. Su padre aparece en la escena mientras fuera es verano y el mundo huele a lilas, y ella espera que él llegue en un elegante vehículo para llevársela hacia lo desconocido. Quiere una «skrzydlata miłość» [un amor con alas], incluso «drania» [un canalla, un tipo difícil] que le haga latir el corazón, no un «kmiotek» [un palurdo o campesino tosco]. La imagen de la enredadera rosa que sube y de las mariposas que se abrazan es dulce, casi de cuento, pero el estribillo la devuelve a su deseo más directo: «bo mi jest miłości ciągle brak» [porque sigo careciendo de amor].

«Mamo, ja nie chcę za mąż» означає «Мамо, я не хочу заміж». Героїня говорить це напряму й без сором’язливості: вона не мріє про буденне подружнє життя, де доведеться «„udawać zamiast żyć“ [прикидатися замість того, щоб жити]». Їй хочеться блиску, оплесків і бути «першою коштовністю» в натовпі. Звичайний «мężuś kmiotek» [простак-чоловічок] її зовсім не приваблює. Зате вона чекає на дивного, сміливого коханця, який зможе «„w serce me stukać pięściami“ [стукати кулаками в моє серце]». Це кумедно перебільшене бажання великої, майже казкової пристрасті, а не тихого життя за розкладом.

У приспівах мрія стає справжньою сценою: біля брами колеса стирають бруківку, лицар або зухвалий коханий схиляється до її ніг, а влітку бузок підсолоджує повітря. Він має «„bryką w nieznane porwać mnie“ [на бричці викрасти мене в невідомість]», тобто повезти її назустріч пригоді. Рожева повійка, запах мигдалю та метелики додають цій фантазії солодкого, майже казкового настрою. Але останній рядок повертає нас до її справжньої проблеми: «„Bo mi jest miłości ciągle brak“ [бо мені постійно бракує кохання]». Вона відмовляється від нудного шлюбу не тому, що їй не потрібна любов, а тому, що хоче любові великої, сміливої й такої, яку неможливо сплутати з удаванням.

In “Mamo, ja nie chcę za mąż” spreekt een jonge vrouw haar moeder en vader toe. Ze weigert een gewoon huwelijk: “Mamo, nie chcę za mąż, chcę blasku i chcę oklasków” [Mama, ik wil niet trouwen, ik wil schittering en applaus]. Ze wil niet elke dag leven als een voorbijganger die moet doen alsof, maar verlangt naar aandacht, vrijheid en een leven waarin ze echt kan leven. Haar droom is lekker groot en een tikje theatraal: voor haar poort zouden wielen de straatstenen verslijten en een bewonderaar zou voor haar knielen.

Toch wil ze niet zomaar een saaie echtgenoot. Ze verlangt naar “skrzydlatą miłość” [gevleugelde liefde], naar iemand die haar hart echt in beweging brengt, zelfs als ze die geliefde speels een “drania” [deugniet of schurk] noemt. Buiten is het zomer en ruikt de wereld naar sering, terwijl een man haar in zijn wagen naar het onbekende zou meenemen. De roze klimplant die steeds hoger groeit en de vlinders die tegen elkaar aankruipen zijn zoete beelden, maar de kern is verrassend eenvoudig: “Bo mi jest miłości ciągle brak” [Want ik kom steeds liefde tekort]. Achter alle bravoure en applaus blijft dus een vrouw zitten die niet alleen bewonderd wil worden, maar vooral verliefd wil zijn.

A dal beszélője egyáltalán nem akar férjhez menni, legalábbis nem egy szürke, megszokott élet kedvéért. „Mamo, nie chcę za mąż” [Anya, nem akarok férjhez menni] – inkább ragyogást, tapsot és figyelmet akar, „Klejnotem pierwszym być” [első számú ékszer akarok lenni]. A hétköznapi szerepjáték helyett valóban élni szeretne, ezért elég élesen elutasítja azt a férjet is, aki csak egy „kmiotka”, vagyis faragatlan, közönséges fickó lenne. Ez a vágy egyszerre mulatságosan nagyratörő és teljesen őszinte: nem egy unalmas házasságra vágyik, hanem szárnyas, nagy szerelemre, még akkor is, ha az imádott férfi egy kicsit bajkeverő.

A visszatérő képek meseszerű romantikát ígérnek. A kapu előtt egy elegáns kocsi kerekei koptatják a kövezetet, a férfi pedig térdre ereszkedik előtte, majd „bryką w nieznane porwie mnie” [a kocsiján elragad engem az ismeretlenbe]. Közben odakint nyár van, az orgona édessé teszi a világot, és egy rózsaszín, mandulaillatú folyondár kapaszkodik egyre magasabbra. A lepkék összebújnak, ő viszont azt mondja: „Bo mi jest miłości ciągle brak” [mert nekem még mindig hiányzik a szerelem]. A dal bájosan túlzó álmodozás, amelyben a főhős nem a biztonságot választja, hanem a kalandot, a csillogást és azt a férfit, aki ököllel kopogtat a szívén.

Ever felt like you wanted more from life than what everyone expects? That's the heart of this fun, energetic Polish folk-pop song! The title, "Mamo Ja Nie Chcę Za Mąż," translates to "Mom, I Don't Want to Get Married," and it's a powerful declaration of independence. The singer tells her parents she refuses to settle for a boring, conventional life. She doesn't want to just pretend to be happy; she wants to truly live.

Instead of a simple husband, she dreams of a life filled with excitement, glamour, and applause. She imagines a passionate romance with a charming rogue who will sweep her off her feet and carry her away on an adventure. She craves a love that's like a force of nature, one that knocks on her heart with passion. It's a song about wanting to be the main character in your own story, chasing a life of passion and adventure instead of just following the rules.

„Mamo, ja nie chcę za mąż“ znači „Mama, ja ne želim da se udam“. Junakinja pesme odbija miran, običan život i brak koji bi je pretvorio u nekoga ko samo „mora da se pretvara umesto da živi“. Ona želi „blasku i oklasków“ [sjaj i aplauz], da bude „pierwszym klejnotem“ [prvim draguljem], primećena u gomili. Ta želja je pomalo razmažena, pomalo sanjarska, ali je izrečena toliko direktno da je teško ne nasmejati se.

U njenoj mašti, ispred kuće kočija ili automobil toliko struže kaldrmu da će „koła zetrą bruk“ [točkovi izlizati kaldrmu], dok će se njen izabranik pokloniti pred njenim nogama i „bryką w nieznane porwie mnie“ [odvesti me svojim vozilom u nepoznato]. Ne želi „mężusia kmiotka“ [mužića prostaka, seljačinu], već „skrzydlatą miłość“ [krilatu ljubav], čak i „drania“ [nitkova, mangupa] koji ume da joj „stuka pięściami w serce“ [kuca pesnicama na njeno srce]. Dok se ružičasti povoj penje naviše, miriše na badem, a leptiri se grle, ona ipak priznaje: „bo mi jest miłości ciągle brak“ [jer mi ljubav i dalje nedostaje]. Pesma tako spaja komičan san o sjaju i velikoj romansi sa vrlo jasnom prazninom: želi ljubav koja će biti kao avantura, a ne brak bez života.

V pesmi »Mamo, ja nie chcę za mąż« (»Mama, nočem se poročiti«) pevka odločno zavrne predstavo o mirnem, vsakdanjem zakonu. Noče biti »kot mimoidoča, ki se mora pretvarjati namesto živeti«, temveč si želi sijaja, aplavza in občutka, da je »prvi dragulj«. Njena želja je velika, skoraj pravljična: pod domačimi vrati naj se kolesa kočije obrabijo ob tlak, snubec pa naj pred njo poklekne. Očetu govori o poletju, bezgu in moškem, ki jo bo v kočiji odpeljal v neznano. Zelo zabavno je, kako brez zadržkov zavrne »kmetavzastega možička« in zahteva ljubezen s krili.

Toda za tem razkošnim sanjarjenjem se skriva preprost stavek: »Bo mi je ljubezni nenehno premalo« [ker mi ljubezni nenehno manjka]. Rožnata ovijalka se vzpenja vedno višje, diši in ima okus po mandljih, metulji pa se stiskajo drug k drugemu, medtem ko ona ostaja brez ljubezni. Hoče »barabo, vredno ljubezni«, ki ji bo s pestmi potrkal na srce, ne pa dolgočasnega moža iz navade. Pesem je zato igriva mešanica uporništva, romantičnih sanj in zelo jasne zahteve: poroka sama po sebi je ne zanima, zanima jo življenje, v katerem bo izbrana, občudovana in zares ljubljena.

I denne sang er fortælleren meget klar over for sin mor: “Mamo, nie chcę za mąż” [Mor, jeg vil ikke giftes]. Hun vil ikke ende som en anonym person, der hver dag skal “udawać zamiast żyć” [lade som om i stedet for at leve]. Hun drømmer om glans, applaus og at være den første juvel i selskabet. Det er både komisk og charmerende direkte: en almindelig, kedelig ægtemand er helt udelukket, mens hun vil have en “kmiotek”, altså en simpel bondeknold, langt væk fra sit romantiske ideal.

Men hun siger ikke nej til kærligheden. Hun vil have den som et eventyr: en mand, der kommer brusende til porten, så hjulene næsten slider brostenene op, knæler foran hende og bortfører hende i sin vogn til det ukendte. Selv den farlige type får lov at være med, hvis han er værd at elske og banker på hendes hjerte. Imens vokser hendes “różowy powój” [lyserøde snerle] opad med duft og smag af mandler; sommeren er sød, og sommerfuglene putter sig sammen. Alligevel mangler hun stadig kærlighed. Det er sangens sjove spænding: Hun vil ikke have ægteskabets hverdag, men hun længes voldsomt efter den store, næsten filmagtige forelskelse.

Brathanki’nin bu eğlenceli ve biraz da şımarık şarkısında genç bir kadın annesine açıkça sesleniyor: “Mamo, nie chcę za mąż” [Anne, evlenmek istemiyorum]. Sıradan bir evlilik ve her gün “geçip giden biri gibi” yaşamak istemiyor; onun yerine “blasku” [ışıltı] ve “oklasków” [alkışlar] istiyor. Kalabalığın içinde parlayan, herkesin dikkatini çeken kişi olmayı hayal ediyor. Bu sözlerde evlilik, güvenli ve sakin bir düzen olmaktan çok, kendi hayatını yaşamak yerine rol yapmak zorunda kalmak gibi görünüyor.

Şarkının romantik hayali ise oldukça masalsı: Annesinin evinin önündeki taşları tekerlekler aşındıracak, talibi onun ayaklarına diz çökecek ve babasının gördüğü yaz mevsimi, leylak kokusuyla dünyayı tatlandıracak. “On bryką w nieznane porwie mnie” [O, arabasıyla beni bilinmeyene götürecek] cümlesindeki “bryka”, gösterişli ya da havalı bir araba için kullanılan konuşma diline yakın, neşeli bir kelime. Pembe sarmaşık göğe doğru tırmanıyor, kelebekler birbirine sokuluyor, ama anlatıcının içinde hâlâ aşk eksik. Üstelik “kmiotka” [kaba saba, köylü kılıklı biri] bir koca istemiyor; kalbine yumruklarıyla vuran, yani sevgisini çok sert ve tutkulu biçimde gösteren bir “drania” [serseri, yaramaz adam] arıyor. Tam da bu yüzden şarkı, evlenmeyi reddeden bir kızın hem alkışlarla dolu özgürlük düşüne hem de biraz abartılı, masal gibi bir aşk arzusuna gülümseyerek kulak veriyor.

U pjesmi „Mamo, ja nie chcę za mąż” djevojka vrlo jasno govori majci da se ne želi udati na običan, svakodnevan način. Želi „blasku i oklasków” [sjaj i pljesak], biti „klejnotem pierwszym” [prvim draguljem], a ne svaki dan samo glumiti i prolaziti kroz život kao netko tko nema izbora. Ta je želja pomalo razmažena, pomalo šaljiva, ali prije svega puna mašte: ona ne sanja o mirnom mužu „seljačiću”, nego o „skrzydlatej miłości” [krilatoj ljubavi] i muškarcu koji će je osvojiti velikom gestom.

Najzabavniji dio su slike pred kućnom kapijom: kotači će izlizati kamenje, a on će kleknuti pred njezine noge, dok će je u kočiji odvesti u nepoznato. Ljeto miriše na jorgovan, ružičasti ladolež penje se prema gore, a leptiri se grle, ali njoj ipak „miłości ciągle brak” [ljubavi joj i dalje nedostaje]. Zato pjesma nije samo odbijanje braka. To je san o ljubavi koja mora biti velika, filmska i pomalo opasna, čak i kad djevojka kaže da želi „drania” [mangupa, grubijana] koji će joj „kucati šakama u srce”. Ona traži uzbuđenje, a ne život u kojem bi morala „udawać zamiast żyć” [glumiti umjesto živjeti].

„Мамо, не искам да се омъжвам“ е нахакана, мечтателна песен за момиче, което отказва обикновения, удобен живот. Тя казва: „Mamo, nie chcę za mąż, chcę blasku i chcę oklasków“ [Мамо, не искам да се омъжвам, искам блясък и аплодисменти]. Не желае всеки ден да бъде като „przechodzień“ [случаен минувач], който само се преструва, вместо да живее. Мечтае да бъде „първият скъпоценен камък“ сред хората, да привлича внимание и да се чувства като дама, пред чиито крака някой коленичи. Много е забавно колко директно го заявява: обикновен „мъжленце“ не я интересува, а любовта трябва да има крила.

В образите ѝ има лято, аромат на люляк и каляска, която ще я отведе към неизвестното. Розовото ѝ увивно растение се катери нагоре, пеперудите се сгушват, но тя признава: „Bo mi jest miłości ciągle brak“ [Защото любовта все още не ми достига]. Тук е малкият обрат: тя не отказва любовта, а скучния и безцветен брак. Иска човек, който да „чука с юмруци в сърцето“ ѝ, тоест да я разтърси силно и да бъде достоен за обич, дори ако е малко опасен и непокорен. Песента звучи като театрална мечта за свобода, внимание и любов, която ще я понесе „в неизвестното“.

In „Mamo, ja nie chcę za mąż“ wendet sich eine junge Frau direkt an ihre Mutter: Sie will nicht einfach heiraten und jeden Tag „udawać zamiast żyć“ [„so tun, statt zu leben“]. Sie träumt von Glanz, Applaus und davon, „klejnotem pierwszym być“ [„der erste Juwel zu sein“], also im Mittelpunkt zu stehen. Ein gewöhnlicher Ehemann, im Text sogar ein „kmiotek“ [ein einfacher, wenig vornehmer Kerl], kommt für sie nicht infrage. Das ist herrlich übertrieben und ziemlich frech.

Gleichzeitig wartet sie auf eine große, fast märchenhafte Liebe: Vor dem Tor soll ein Wagen den Straßenbelag abnutzen, während der Verehrer vor ihr kniet. Der Sommer draußen riecht nach Flieder, und „on bryką w nieznane porwie mnie“ [„er wird mich in seinem Wagen ins Unbekannte entführen“]. Ihr „różowy powój“ [„rosa Winde“] klettert immer höher, Schmetterlinge schmiegen sich aneinander, doch sie selbst sagt klar: „mi jest miłości ciągle brak“ [„mir fehlt ständig die Liebe“]. Besonders witzig und widersprüchlich ist ihr Wunsch nach einem „draniu“ [einem Schurken oder Draufgänger], der ihr Herz bewegt, aber nicht nach einem Mann, der wirklich mit Fäusten zuschlägt. Hinter der großen Show steckt also eine sehr einfache Forderung: Sie will keine Ehe aus Gewohnheit, sondern eine Liebe, die sich wie ein Abenteuer anfühlt.

Šī ir koķeta, mazliet pārspīlēta dziesma par meiteni, kura atsakās no mierīgas laulības un parastas dzīves. Viņa mammai atkārto: “Mamo, nie chcę za mąż” [Mammu, es negribu precēties], jo vēlas “spīdumu”, aplausus un vietu ļaužu pūļa uzmanības centrā. Viņa negrib ik dienu tikai izlikties un dzīvot kā nejauša garāmgājēja. Vārds “kmiotek” šeit ir nievājošs apzīmējums vienkāršam, neizsmalcinātam lauku puisim, bet viņa sapņo par mīlestību ar spārniem, nevis par vīru, kas būtu garlaicīgs vai nepiemērots.

Tikmēr tēvam viņa iztēlo ainu pie mājas vārtiem: vasara smaržo pēc ceriņiem, un kāds braucējs ierodas, lai aizvestu viņu nezināmajā. Viņas sapnis ir teatrāls un mazliet komisks: pielūdzējs ceļos pie viņas kājām, bet viņa gaida arī kādu “drania” [nelieti, palaidni], kas būtu tā vērts, lai viņu mīlētu. Tomēr aiz šīs bravūras ir ļoti tieša atzīšanās: “Bo mi jest miłości ciągle brak” [jo man joprojām ļoti trūkst mīlestības]. Rozā vīteņaugs, mandeļu smarža un tauriņi rada saldu sapņu pasauli, taču tauriņi viņu īsti neapskauj. Viņa grib nevis jebkādu laulību, bet lielu, gandrīz pasakainu mīlestību.

I «Mamo, ja nie chcę za mąż» («Mamma, jeg vil ikke gifte meg») nekter en ung kvinne å godta et grått og pliktstyrt liv. Hun sier: «Mamo, nie chcę za mąż, chcę blasku i chcę oklasków» («Mamma, jeg vil ikke gifte meg, jeg vil ha glans og applaus»). Hun vil være den første juvelen i mengden, ikke en «przechodzień» («forbipasserende») som må late som i stedet for å leve. Det er både morsomt og ganske direkte: hun ber ikke om en rolig ektemann, men om oppmerksomhet, eventyr og en kjærlighet som faktisk får hjertet til å slå.

Foreldrene får hver sin lille scene i fantasien hennes. Til moren beskriver hun hjul som sliter brosteinen utenfor porten, mens en beundrer kneler ved føttene hennes. Til faren kommer sommer, syrinduft og en mann som kjører henne av sted i en vogn mot det ukjente. Samtidig vokser «mój różowy powój» («min rosa slyngplante») oppover, med mandelduft og -smak, mens sommerfuglene holder rundt hverandre. Men hun sier rett ut hvorfor ingen av disse bildene er nok: «Bo mi jest miłości ciągle brak» («For jeg mangler fortsatt kjærlighet»). Hun vil ikke møte en «kmiotek», et nedsettende ord for en simpel eller usofistikert mann, og heller ikke en «dran» som banker med nevene på hjertet hennes. Drømmen er altså stor og litt overdrevet, men ønsket er enkelt: kjærlighet som føles levende, fri og verdt å vente på.

I den här lekfulla och ganska krävande låten säger en ung kvinna bestämt till sin mamma: ”Mamo, nie chcę za mąż” [Mamma, jag vill inte gifta mig]. Hon vill inte leva som en vanlig förbipasserande som måste låtsas i stället för att leva. Hon vill ha ”blasku” [glans], applåder och en plats i folkmassan där hon får vara den främsta juvelen. Det är en rolig blandning av trots och stora drömmar: ett stillsamt äktenskap med en ”kmiotka” [en enkel, lantlig och lite tölpaktig man] lockar inte alls.

Samtidigt längtar hon efter en kärlek som känns som ett äventyr. Under föräldrarnas port fantiserar hon om att en stilig man ska slita upp gatstenen med hjulen och falla på knä vid hennes fötter. Pappan får höra att sommaren doftar syren, medan han ”bryką w nieznane porwie mnie” [i sin vagn eller bil för han bort mig mot det okända]. Hennes rosa klätterväxt klättrar uppåt och smakar mandel, fjärilarna håller om varandra, men hon själv säger att hon fortfarande saknar kärlek. Hon vill till och med ha en ”drania” [en skurk eller farlig charmör], så länge han är värd att älska. Det är just det som gör texten så kul: hon avvisar ett tråkigt tryggt liv, men drömmer samtidigt om en kärlek så dramatisk att den nästan blir en saga.

Το «Mamo, ja nie chcę za mąż» σημαίνει «Μαμά, δεν θέλω να παντρευτώ» και η ηρωίδα το λέει χωρίς περιστροφές. Δεν θέλει έναν ήσυχο, συνηθισμένο γάμο ούτε μια ζωή όπου θα πρέπει να «udawać zamiast żyć» [προσποιείται αντί να ζει]. Θέλει «blasku i oklasków» [λάμψη και χειροκροτήματα], να ξεχωρίζει μέσα στο πλήθος σαν το πρώτο κόσμημα. Η εικόνα είναι λίγο θεατρική και υπερβολική, όμως ακριβώς εκεί βρίσκεται η διασκέδαση: η κοπέλα δεν ζητά απλώς έναν σύζυγο, ζητά μια ζωή γεμάτη θαυμασμό και περιπέτεια.

Στους στίχους της προς τη μαμά και τον μπαμπά, φαντάζεται τον ιδανικό άγνωστο να σταματά μπροστά στην πύλη τους, να κάνει τις ρόδες του να ξύνουν το καλντερίμι και να γονατίζει στα πόδια της. Το καλοκαίρι μυρίζει πασχαλιά, εκείνος την παίρνει με την άμαξά του για το άγνωστο, ενώ ο «ροζ αναρριχητικός βλαστός» ανεβαίνει όλο και πιο ψηλά και τα πεταλούδια αγκαλιάζονται. Κι όμως, η ίδια παραδέχεται: «Bo mi jest miłości ciągle brak» [γιατί μου λείπει συνεχώς η αγάπη]. Δεν θέλει έναν «kmiotka», δηλαδή έναν άξεστο χωριάτη, αλλά ούτε και έναν άντρα που θα χτυπά με τις γροθιές του την καρδιά της. Θέλει έναν δύσκολο, συναρπαστικό έρωτα, αυτόν που θα την αρπάξει από την καθημερινότητα και θα την πάει κάπου άγνωστα.

Brathanki laul „Mamo, ja nie chcę za mąż” ehk „Ema, ma ei taha abielluda” on vallatu ja veidi liialdav unistus elust, mis oleks palju säravam kui tavaline abielu. Laulja ütleb emale otse: „Mamo, nie chcę za mąż, chcę blasku i chcę oklasków” [Ema, ma ei taha abielluda, ma tahan sära ja aplausi]. Ta tahab olla rahvahulgas esimene ehe, mitte lihtsalt „przechodzień” [mööduja], kes peab iga päev teesklema, selle asemel et päriselt elada. Naljakas on see, et ta ei lükka tagasi armastust, vaid kujutleb endale väga kindlat päästjat: tema värava ette saabub uhke sõiduk, rattad kulutavad sillutise ja mees põlvitab tema jalge ette.

Samas on unistus vastuoluline. Ta ei taha kohata „mężusia kmiotka” [talupoeglikku, matslikku mehukest], kuid igatseb „skrzydlatą miłość” [tiivulist armastust] ja isegi pahandavat „drania” [kaabakat või ulakat selli], kes oleks siiski armastamist väärt. Roosa lillväädi kasvamine, mandlilõhn ja teineteise ligi hoidvad liblikad loovad muinasjutulise suvepildi, kuid laulja tunnistab otse: „Bo mi jest miłości ciągle brak” [sest mul on armastusest ikka veel puudu]. Seega kõlab tema bravuurse „ma ei taha abielluda” all väga selge soov leida midagi erakordset, mitte lihtsalt sobivat meest ja harjumuspärast elu.