Parqués je méně běžné slovo označující kolumbijskou deskovou hru, která připomíná hru Člověče, nezlob se. Shakira v textu s nadsázkou přiznává: „Juego mal hasta el parqués“ („Špatně hraju dokonce i parkés“), což písni dodává hravý a překvapivě osobní detail.
V písni Inevitable Shakira mluví k člověku, kterého stále miluje, a přitom mu bez příkras přiznává své nedostatky: „No sé preparar café“ [Neumím připravit kávu], „no entiendo de fútbol“ [Nerozumím fotbalu] a „jamás uso reloj“ [Nikdy nenosím hodinky]. Některá přiznání jsou legračně všední, třeba že špatně hraje parqués, stolní hru oblíbenou v Kolumbii, nebo že se v neděli nekoupe. Pak ale přijde přímá věta: „Nadie piensa en ti como lo hago yo“ [Nikdo na tebe nemyslí tak jako já]. Právě tento přechod od sebeironie k upřímnosti dává písni její sílu.
Vypravěčka ví, že vztah se rozpadá. Déšť padá tak dlouho, až je „cansado“ i samotné nebe [unavené], a každý nový den připomíná ten předchozí. Přesto nedokáže druhého zapomenout: „Seguir amándote es inevitable“ [Milovat tě dál je nevyhnutelné]. Ví také, že při hovoru o vztahu je lepší začít u sebe, tedy přiznat vlastní chyby. Druhý člověk se už nevrátí, situace je „peor“ [horší], ale ona pořád dýchá. Je to smutné, místy až překvapivě vtipné přiznání: může mít spoustu nedokonalostí, ale její láska nezmizí jen proto, že by to bylo praktičtější.