잔상으로 [jansangeuro] označuje obraz nebo vjem, který přetrvává v očích či mysli i poté, co skutečný podnět zmizel. V písni se幻ze objevuje ve spojení 그 환상은 잔상으로 남아 [geu hwansangeun jansangeuro nama], tedy že ona iluze zůstává jako doznívající obraz, což krásně vystihuje posedlost vzpomínkou.
V „HALLUCINATION“ zve vypravěč tajemnou dívku do svého vlastního prostoru: „나만의 공간에 너를 초대해“ [zvu tě do svého prostoru]. Chce si ověřit, že je skutečná, „꿈이래도“ [i kdyby to byl sen], ale zároveň jí říká „my hallucination“ [moje halucinace]. Objeví se nečekaně, šeptá mu u ucha a pak zmizí ve chvíli, kdy zavře a znovu otevře oči. Zůstane po ní jen obraz v paměti, který ho nepříjemně pronásleduje. Je to jako krátké setkání s někým, kdo se okamžitě změnil v přízrak, a on zoufale prosí: „모두 거짓말이 아니라고 말해줘“ [řekni mi, že to všechno nebyla lež].
Píseň schválně přehání opojení z toho okamžiku. Vypravěč mluví o „euphoria“ [euforii] a „utopia“ [utopii], cítí se jako opilý a jeho srdce se zmítá „like drums“ [jako bubny]. Korejské „찰나의 순간“ znamená „v jediném záblesku okamžiku“ a přesně tak dívka mizí, když se změní pozadí. Přesto ji chce znovu vidět: „다시 보여줬음 해“ [přál bych si, abys mi to znovu ukázala]. Nejvíc zneklidňuje závěr, kde ho její přítomnost zraňuje, zatímco se ona usmívá, jako by se nic nestalo. Je skutečná, sen, nebo jen vzpomínka, která se odmítá ztratit? Text odpověď nedává, a právě proto působí tak podivně přitažlivě.