Learn Ukrainian With Jamala with these 23 Song Recommendations (Full Translations Included!)

Jamala ja Ukrainast pärit MONATIK laulavad igatsusest, mis muudab aja peaaegu talumatult aeglaseks. „Два дні без тебе, наче вічність“ [Kaks päeva sinuta on nagu igavik] ja „Ця ніч без тебе, наче вічність“ [See öö sinuta on nagu igavik] annavad kohe tunde, et isegi tavaline päev või öö venib lõputuks. Laulja ütleb otse: „Чуєш, я кличу тебе“ [Kuule, ma kutsun sind]. Ukraina sõna кличу tähendab siin „kutsun“ või „hüüan sind enda juurde“, samal ajal kui „ти прийди“ tähendab „tule sina“. Korduv kutse kõlab korraga armsalt ja natuke meeleheitlikult.

Sügisel on eriti raske: „Забути про біль не вийде“ [Valu unustada ei õnnestu] ja „Цю осінь так любити важко“ [Seda sügist on nii raske armastada]. Teine hääl kirjeldab ööd, mida varem armastati, kuid nüüd on see ilma teiseta „занадто“ [liiga palju]. Üksindus muutub varjuks, mis „давить“ [surub peale], ning mõtted lendavad armastatu juurde. Siis pöördub laul helgemaks: „Твої вуста“ [sinu huuled] on päikesestki tulisemad ja kõige parem on lihtsalt see, et teine inimene on olemas. Õppijale jääb hästi meelde ka korduv „де ж ти?“ [kus sa siis oled?], sest selles väikeses küsimuses on kogu laulu igatsus.

I «КЛИЧУ» («Jeg roper på deg») blir to dager uten den andre personen «som en evighet». Fortelleren klarer ikke å glemme smerten og sier at det er vanskelig å elske denne høsten alene: «Чуєш, я кличу тебе» [Hører du, jeg roper på deg]. Refrenget er enkelt og insisterende: «Ти прийди, ти прийди» [Kom, kom]. Det er nesten som en melding som blir sendt om og om igjen fordi stillheten er for tung. Ordet кличу betyr at hun roper på eller kaller på noen, ikke bare at hun tenker på dem.

MONATIKs del gjør savnet enda mer konkret: Natten uten den kjære føles endeløs, selv om han tidligere likte nettene og kunne «miste seg selv i dem». Nå blir både dag og natt til skygger som «давить» [presser] når han er alene. Så kommer et varmere øyeblikk: «палкіші твої вуста» [leppene dine er hetere], og «Що ти є у мене» [at jeg har deg] snur sangen mot glede og nærhet. Derfor høres ropet i refrenget både fortvilet og forelsket ut. Personen vil ikke bare bli husket, men faktisk dukke opp: «З'явись мені» [vis deg for meg].

A „КЛИЧУ” („Hívlak”) egy nagyon közvetlen szerelmes dal a távollét kínzó hosszúságáról. Már két nap is „наче вічність” [mintha egy örökkévalóság lenne], az éjszaka pedig még elviselhetetlenebb a másik nélkül. Az énekes újra és újra csak ezt mondja: „Чуєш, кличу?” [Hallod, hívlak?], majd könyörög: „Ти прийди” [Gyere el]. Az ősz, amelyet amúgy is nehéz szeretni, most a fájdalommal kapcsolódik össze, és az egyetlen menedék az, hogy gondolatban a kedveséhez repülhet.

A másik hangja a magány éjszakai körforgását mutatja: „Ніч-ніч, день-день” [Éjjel-éjjel, nappal-nappal], „Де ж ти?” [Hol vagy?]. Az ismétlés szinte kopog, miközben az árnyék „давить” [nyomaszt]. Aztán hirtelen megérkezik a vágy és az öröm emléke: a másik ajkai még a napnál is forróbbak, és az énekes kimondja, milyen jó, hogy a kedvese létezik az életében. Jamala és MONATIK előadásában a dal így ingadozik a sürgető hívás, az üres éjszaka és a szerelmes visszavágyódás között. A „кличу” szó jelentése egyszerűen „hívlak”, de itt minden ismétléssel egyre sürgetőbbnek hangzik.

„КЛИЧУ” znaczy po ukraińsku „Wołam” albo „Przywołuję” i właśnie to słowo nadaje piosence jej rytm. Osoba mówiąca odlicza czas bez ukochanej osoby: „Два дні без тебе, наче вічність” [Dwa dni bez ciebie są jak wieczność], a potem woła: „Ти прийди” [Przyjdź]. Nie potrafi zapomnieć bólu ani przyzwyczaić się do samotności. Jesień, noc i cień nie są tu spokojnymi obrazami: noc bez tej osoby ciągnie się bez końca, a „Тінь-тінь, лиш-лиш / Давить, давить” [Cień, tylko cień / przygniata, przygniata]. Krótkie, powtarzane słowa brzmią jak myśli, które krążą w kółko.

Druga część przynosi nagły przypływ bliskości. Wspomnienie ukochanej osoby jest tak silne, że mówiąca osoba „палаю” [płonę], a jej usta wydają się „палкіші ... сонця” [gorętsze niż słońce]. Najbardziej bezpośrednia linia brzmi: „Неможливо прожити, де ж ти?” [Nie da się żyć, gdzie jesteś?]. To piosenka o tęsknocie wyrażonej bez ozdobników: ktoś jest daleko, noc i dzień dłużą się niemiłosiernie, więc pozostaje wołać. W wykonaniu Jamali i MONATIKA to wołanie wraca jak refren, którego nie da się już zatrzymać.

Jamalan ja MONATIKin ”КЛИЧУ (KLYChU)” on kaipauksen suora huuto. Ukrainankielinen nimi кличу tarkoittaa ”kutsun” tai ”huudan sinua luokseni”. Jo kaksi päivää ilman toista tuntuu laulajasta ikuisuudelta: «Два дні без тебе, наче вічність» [Kaksi päivää ilman sinua on kuin ikuisuus]. Hän lentää ajatuksissaan tämän ihmisen luo, vaikka unohtaminen ei onnistu ja syksystä on vaikea nauttia. Kertosäkeen «Ти прийди, ти прийди» [Tule, tule] on yksinkertainen pyyntö, joka toistuu kuin puhelu, johon toivotaan vihdoin vastausta.

Toisessa säkeistössä yö ilman rakasta tuntuu liian pitkältä. Ennen yöt olivat laulajalle paikka, jossa hän saattoi kadota omiin ajatuksiinsa, mutta nyt yksinäisyys painaa: «Тінь-тінь, лиш-лиш / Давить, давить» [Vain varjo, varjo / painaa, painaa]. Sitten tunnelma lämpenee, kun toinen ilmestyy mielikuviin tai aivan hänen luokseen: toisen huulet ovat kuumemmat kuin aurinko, ja laulaja toteaa «Що ти є у мене» [On niin hyvä, että sinä olet minulla]. Tässä kappaleessa kaipaus ei siis jää pelkäksi suruksi. Se muuttuu kutsuksi, joka sanoo lyhyesti ja sinnikkäästi: «Я кличу» [Minä kutsun].

In «КЛИЧУ» (KLYChU), parola ucraina che significa «chiamo», l’assenza di una persona amata trasforma due giorni in «наче вічність» [come un’eternità]. La voce del brano la cerca senza smettere: «Чуєш, я кличу тебе» [mi senti, ti chiamo]. Dimenticare il dolore non è possibile, e persino l’autunno diventa difficile da amare. Il ritornello insiste con una richiesta semplice e diretta: «Ти прийди» [vieni]. È proprio questa ripetizione, quasi una telefonata senza risposta, a rendere la canzone così immediata.

La seconda parte porta la mancanza dentro la notte: prima le notti erano amate, ora una sola notte senza l’altra persona è «занадто» [troppo]. Le parole brevi «Ніч-ніч, день-день» [notte-notte, giorno-giorno] e «Де ж ти?» [dove sei?] fanno sentire il tempo che passa mentre la solitudine «давить» [schiaccia]. Poi arriva un ricordo più luminoso e fisico: le labbra dell’altra persona sono «палкіші твої вуста» [le tue labbra sono più ardenti del sole]. Per questo «КЛИЧУ» oscilla tra il peso dell’attesa e la gioia di sapere che quella persona esiste ancora nella sua vita: «Що ти є у мене» [che tu ci sei per me].

In “КЛИЧУ (KLYChU)” betekent кличу zoiets als “ik roep je” of “ik vraag je om naar me toe te komen”. De afwezigheid voelt meteen enorm: twee dagen zonder die persoon zijn “als een eeuwigheid”, en een nacht alleen duurt veel te lang. De spreker zegt: “Чуєш, я кличу тебе” [Hoor je, ik roep je], en blijft aandringen met “Ти прийди” [Kom naar me toe]. Dat herhaalde roepen maakt het refrein bijna een telefoontje dat maar niet wordt opgenomen.

De tekst beweegt tussen pijn en verlangen. In de herfst is vergeten moeilijk, terwijl de gedachten steeds naar de ander vliegen. De nacht wordt een schaduw die “drukt” wanneer de spreker alleen is. Tegelijk wordt de geliefde verbonden met zonlicht en warme lippen: “палкіші твої вуста” [jouw lippen zijn heter dan de zon]. Dat is lekker overdreven, maar precies daardoor voel je hoe sterk de aantrekkingskracht is. Aan het einde blijft één eenvoudig woord over: “Кличу” [Ik roep], gevolgd door “Чую” [Ik hoor].

In „КЛИЧУ“ („Ich rufe“) von Jamala aus der Ukraine mit MONATIK wird Vermissen fast körperlich: „Два дні без тебе, наче вічність“ [Zwei Tage ohne dich, wie eine Ewigkeit]. Zwei Tage und eine Nacht fühlen sich endlos an, der Herbst wird schwer auszuhalten, und die Gedanken fliegen immer wieder zu dieser Person. Der Refrain ist schlicht und direkt: „Ти прийди, ти прийди“ [Komm, komm]. Das ukrainische Verb „кличу“ bedeutet „ich rufe“ oder „ich rufe dich herbei“. Es klingt hier wie eine dringende Bitte, nicht wie eine höfliche Einladung.

Besonders schön ist der Gegensatz zur früheren Liebe zur Nacht: „А раніше я ж ночі любив“ [Früher habe ich die Nächte doch geliebt]. Jetzt drücken Schatten und Einsamkeit, und selbst die Lieder helfen nur begrenzt. Dann kippt die Stimmung plötzlich ins Warme: Die angesprochene Person erscheint, und ihre Lippen sind „палкіші твої вуста“ [heißer als die Sonne]. Nach all dem Warten kommt ein einfaches Glück: „Що ти є у мене“ [Dass ich dich habe]. Die vielen kurzen Wiederholungen von „ніч-ніч, день-день“ [Nacht, Nacht, Tag, Tag] machen das Warten fast hörbar, während der Ruf „Чую“ [Ich höre] am Ende offenlässt, ob die ersehnte Antwort gerade eintrifft.

V pesmi »КЛИЧУ (KLYChU)«, kar pomeni »Kličem«, Jamala in MONATIK opisujeta, kako se odsotnost ljubljene osebe raztegne čez ves čas. »Два дні без тебе, наче вічність« [Dva dni brez tebe sta kot večnost] in »Цю осінь так любити важко« [To jesen je tako težko ljubiti]. Govorka ne more pozabiti bolečine, zato misli kar letijo k osebi, ki je ni ob njej. Refren je preprost in zelo neposreden: »Чуєш, кличу? Ти прийди« [Slišiš, kličem? Pridi]. Beseda кличу pomeni »kličem« oziroma »pozivam, naj prideš«, zato se ponavljanje sliši kot vztrajen klic skozi praznino.

Tudi noč brez te osebe traja »kot večnost«, čeprav je govorec prej noči ljubil in se v njih izgubljal. Zdaj ga samota pritiska: »Ніч-ніч, день-день« [Noč, noč, dan, dan], »Тінь-тінь, лиш-лиш« [Senca, samo senca]. Nato se razpoloženje za trenutek obrne v spomin na bližino: »Впала, нахлинула, так, що палаю від сонця« [Prišla je in preplavila me, tako da gorim od sonca], pri čemer so ljubljene ustnice še bolj vroče od sonca. Lepo je, da je ta oseba sploh v njegovem življenju, vendar je brez nje skoraj nemogoče živeti. Pesem zato ni zapletena uganka, temveč vztrajen, malo obupan klic: pridi, pokaži se mi, poglej me.

„КЛИЧУ” znači „Zovem te”, a cijela pjesma zvuči kao hitan poziv osobi koja nedostaje. Već „Два дні без тебе, наче вічність” [Dva dana bez tebe, kao vječnost] pokazuje da se vrijeme razvlači čim nje nema. Jesen i noć više nisu ugodne: „Цю осінь так любити важко” [Ovu je jesen tako teško voljeti], a „Ця ніч без тебе, наче вічність” [Ova je noć bez tebe kao vječnost] govori koliko samoća pritišće. Najizravniji dio je refren: „Чуєш, кличу? Ти прийди” [Čuješ li, zovem te? Dođi]. Nema okolišanja, samo ponavljanje poziva, kao da će se osoba pojaviti ako je dovoljno puta dozove.

U strofama se glasovi približavaju: jedna osoba kaže da mislima leti prema drugoj i da se još nije navikla biti sama, dok druga pita: „Чим же це заслужив?” [Čime sam ovo zaslužio?]. Kratki niz „Ніч-ніч, день-день, де ж ти?” [Noć-noć, dan-dan, gdje si?] zvuči poput nemirnog unutarnjeg monologa. Ipak, pjesma nije samo tuga. Kad se voljena osoba napokon pojavi u mislima, dolaze sunce i poljubac: „палкіші твої вуста” [tvoje su usne vatrenije]. Zato je posebno lijepa završna zahvalnost: „Що ти є у мене” [To što te imam]. Jamala, ukrajinska umjetnica, i MONATIK grade pjesmu oko tog jednostavnog, pomalo dramatičnog, ali vrlo ljudskog zahtjeva: dođi, pogledaj me i nemoj me ostaviti samu ili samog s ovom noći.

V skladbe „КЛИЧУ (KLYChU)” od ukrajinskej speváčky Jamaly s MONATIKOM sa odlúčenie počíta na hodiny: „Два дні без тебе, наче вічність“ [Dva dni bez teba sú ako večnosť]. Rozprávačka volá milovaného späť a priznáva, že na bolesť sa nedá jednoducho zabudnúť. Jeseň je bez neho ťažká, myšlienkami k nemu letí a stále opakuje: „Чуєш, кличу?“ [Počuješ, volám ťa?] Sloveso кличу znamená „volám ťa“ alebo „privolávam ťa“ a práve toto slovo dáva refrénu naliehavý, takmer detsky priamy rytmus.

Aj noc bez tejto osoby trvá celú večnosť, hoci predtým boli noci obľúbené. Teraz zostáva iba tieň, samota a tlak, ktorý sa vracia cez deň aj v noci: „Ніч-ніч, день-день“ [Noc, noc, deň, deň]. Potom sa nálada prudko zmení. Milovaný sa zjaví v predstavách alebo v spomienke a jeho pery sú „палкіші твої вуста“ [vášnivejšie než slnko]. Trochu prehnané? Áno, a práve preto to funguje. Po všetkom volaní príde jednoduché priznanie: „Що ти є у мене“ [že ťa mám].

«КЛИЧУ (KLYChU)» significa «Llamo», y esa palabra es el corazón de la canción. La voz que canta cuenta que lleva dos días sin esa persona, pero le parecen una eternidad: «Чуєш, я кличу тебе» [¿Me oyes? Te llamo]. El otoño se vuelve difícil de querer porque el dolor no se puede olvidar, y sus pensamientos vuelan hacia quien falta. El estribillo insiste, casi como una súplica sencilla: «Ти прийди, ти прийди» [Ven, ven]. Esa repetición hace que la espera suene cada vez más urgente.

La segunda parte cambia el día por la noche: antes, la noche era un lugar donde la persona se perdía, pero ahora pasarla sin su compañía es demasiado. «Де ж ти?» [¿Dónde estás?] aparece entre sombras, soledad y una presión que “aprieta”. Luego llega un recuerdo mucho más cálido: unos labios «más ardientes que el sol» y la alegría directa de saber que esa persona existe en su vida. Con Jamala, artista de Ucrania, y MONATIK, la canción va de la ausencia a ese deseo de reencuentro, sin complicarlo: alguien está solo, llama, y necesita que el otro aparezca.

Jamala un MONATIK dziesmā “КЛИЧУ” (“Es saucu”) divas dienas bez mīļotā cilvēka šķiet kā vesela mūžība. Dziedātāja atkārto: “Чуєш, я кличу тебе” [Vai dzirdi, es tevi saucu?] un lūdz: “Ти прийди” [Nāc pie manis]. Viņa zina, ka sāpes aizmirst nevar, turklāt šis rudens bez otra cilvēka šķiet īpaši grūts. Frāze “Думками до тебе лечу” [Domās es lidoju pie tevis] nav par īstu lidošanu, bet par to, cik nepārtraukti viņa domā par šo cilvēku.

Otrajā daļā vientulība kļūst vēl skaļāka: nakts bez viņa ir “kā mūžība”, lai gan agrāk naktis bija laiks, kurā varēja pazust. Īsais atkārtojums “Ніч-ніч, день-день” [Nakts, nakts, diena, diena] rada sajūtu, ka laiks velkas, bet paliek tikai ēna, kas nospiež. Tad dziesma pēkšņi kļūst silta un kaislīga: “Палкіші твої вуста” [Tavas lūpas ir karstākas par sauli]. Tāpēc “КЛИЧУ” svārstās starp izmisīgu saucienu un prieku par to, ka šis īpašais cilvēks vispār ir viņas dzīvē. Vārds “кличу” nozīmē “es saucu”, un tas ir dziesmas vienkāršais, neatlaidīgais kodols.

În „КЛИЧУ (KLYChU)”, Jamala și MONATIK transformă dorul într-un apel repetat, aproape imposibil de ignorat. „Два дні без тебе, наче вічність” [Două zile fără tine sunt ca o eternitate] spune direct cât de lungă devine despărțirea, iar „Чуєш, я кличу тебе” [Auzi, te strig] revine ca un refren simplu și insistent. Toamna nu poate fi iubită fără persoana dorită, durerea nu poate fi uitată, iar gândurile „zboară” spre ea. Verbul ucrainean „кличу” înseamnă „te chem” sau „te strig”, de aici și titlul piesei.

În partea despre noapte, singurătatea apasă fizic: „Ця ніч без тебе, наче вічність” [Noaptea aceasta fără tine este ca o eternitate], iar cel care cântă întreabă „Де ж ти?” [Unde ești?]. Umbra rămâne, cântecele se aud, dar persoana iubită nu apare. Apoi tonul se schimbă brusc și cald: „Впала, нахлинула” [Ai venit peste mine, m-ai cuprins] și „палкіші твої вуста” [buzele tale sunt mai fierbinți decât soarele]. E o imagine exagerată, dar foarte simpatică: după atâta așteptare, simplul fapt că celălalt există în viața lui face totul „невимовно добре” [de nespus de bine].

„КЛИЧУ“ znači „Zovem“ ili „Pozivam“, i cela pesma se vrti oko tog upornog poziva osobi koja nedostaje. Već dva dana bez nje deluju kao večnost, a čak je i jedna noć preduga. Lirski glas kaže: „Чуєш, я кличу?“ [Čuješ, zovem te?] i „Ти прийди“ [Dođi], dok se jesen, tišina i samoća gomilaju. Izraz „Де ж ти?“ znači „Gde si?“, a ponavljanje „ніч-ніч, день-день“ [noć-noć, dan-dan] namerno zvuči kao odbrojavanje vremena koje nikako da prođe.

Posebno je lep preokret kada se iz čežnje pojavi sećanje na bliskost: „Так, що палаю від сонця, палкіші твої вуста“ [Tako da gorim, tvoje usne su vrele kao sunce]. To je smela, gotovo preterana slika, ali baš zato deluje živo. Pesma Jamale, umetnice iz Ukrajine, uz MONATIK-a prelazi od „sama nikako da se naviknem“ do zahvalnosti što ta osoba postoji: „Що ти є у мене“ [Što te imam]. Ipak, na kraju ostaje isti kratki poziv: „Кличу“ [Zovem], „Чую“ [Čujem].

В «КЛИЧУ» Jamala и MONATIK разлука измеряется не днями, а почти вечностью: «Два дні без тебе, наче вічність» [Два дня без тебя, словно вечность]. Осень и ночь здесь не просто время года и суток: без любимого человека они становятся тяжёлыми, давящими. «Забути про біль не вийде» [Забыть о боли не получится], а повтор «Чуєш, кличу? Ти прийди» [Слышишь, я зову? Ты приходи] звучит как настойчивая просьба, которую невозможно прекратить. Украинское кличу значит «зову», «призываю прийти», а прийди это «приди». Даже мысли летят к этому человеку: «Думками до тебе лечу» [Мыслями лечу к тебе].

Во второй части одиночество становится почти физическим: «Ніч-ніч, день-день, де ж ти?» [Ночь-ночь, день-день, где же ты?], а тень «давить» [давит]. Но затем появляется тёплый поворот: любимый всё-таки рядом в памяти или в настоящем, и его губы «палкіші за сонця» [горячее солнца]. Лирический голос признаётся: «Невимовно добре так, що ти є у мене» [Невыразимо хорошо, что ты у меня]. Поэтому песня движется от нетерпеливого зова через ночную пустоту к простому счастью от самого факта: этот человек есть.

I ”КЛИЧУ (KLYChU)” betyder titeln ungefär ”Jag ropar” eller ”Jag kallar på dig”. Jamala och MONATIK sjunger om hur två dagar utan den älskade känns som en evighet: ”Два дні без тебе, наче вічність” [Två dagar utan dig, som en evighet]. Hösten blir svår att älska, natten blir för lång och tankarna flyger hela tiden tillbaka till personen. Refrängen är enkel och envis: ”Чуєш, кличу? Ти прийди” [Hör du, jag ropar? Kom till mig]. Ordet чуєш betyder ”hör du?”, så det låter som ett direkt försök att få kontakt genom avståndet.

I MONATIKs del blir ensamheten nästan fysisk: ”Ніч-ніч, день-день” [Natt, natt, dag, dag] och ”Тінь лиш давить” [Bara en skugga trycker]. Sedan vänder allt när den andra personen finns nära igen. Kyssen beskrivs som hetare än solen, och berättaren säger: ”Невимовно добре так, що ти є у мене” [Det är obeskrivligt fint att du finns hos mig]. Det är en låt med stora känslor och en mycket tydlig önskan: kom tillbaka, titta på mig och hör att jag ropar.

„КЛИЧУ“ („Šaukiu“) – Jamala ir MONATIK – tai daina apie žmogaus ilgesį, kuris dvi dienas ar vieną naktį paverčia „amžinybe“. Pasakotoja kartoja „Чуєш, я кличу тебе“ [„Girdi, aš tave šaukiu“] ir prašo mylimo žmogaus ateiti: „Ти прийди“ [„Tu ateik“]. Ji pripažįsta, kad skausmo taip lengvai nepamirši, o ruduo be to žmogaus tampa sunkiai mylimas. Gražus vaizdas yra mintys, kuriomis ji „skrenda“ pas jį, nors pati dar nepripranta būti viena.

Antroje dalyje ilga naktis be mylimo žmogaus spaudžia vis stipriau: lieka tik šešėlis, vienatvė ir dainos. Pasikartojimas „Ніч-ніч, день-день“ [„Naktis, naktis, diena, diena“] skamba lyg neramus laukimas, kai laikas slenka, bet atsakymo nėra. Vis dėlto prisiminimas apie jo lūpas ir artumą staiga sušildo: „Чим же це заслужив?“ [„Kuo aš to nusipelniau?“] ir „Що ти є у мене“ [„Kaip gera, kad tu esi su manimi“]. Tai labai tiesus kvietimas: „Aš šaukiu, ar girdi?“

Píseň „КЛИЧУ“ („Volám“) od Jamaly s MONATIKEM je naléhavé volání po člověku, který chybí. Už dva dny bez něj působí jako věčnost a podzim se nedá mít rád, protože připomíná bolest. Vypravěčka říká: „Чуєш, я кличу тебе“ [Slyšíš, volám tě] a prosí „Ти прийди“ [Přijď]. Sloveso кличу znamená „volám“ nebo „přivolávám“ a neustále se vrací v refrénu, takže zní skoro jako zpráva posílaná pořád dokola.

Ve druhé části se noc bez milovaného člověka vleče stejně jako den. Dřív měl vypravěč noci rád, ale teď se v nich ztrácí a samota na něj tlačí: „Тінь- тінь, лиш-лиш, давить“ [Jen stín, jen stín, tlačí]. Pak přichází žhavější obraz touhy: „Впала, нахлинула, так, що палаю“ [Spadla na mě, přivalila se, až hořím]. Stačí, aby se ten druhý objevil a díval se na něj, a všechno se změní: „Дивись на мене“ [Dívej se na mě]. Je to přímá, trochu přehnaná milostná píseň, kde jedinou odpovědí na prázdnou noc je znovu a znovu zavolat: „Já volám.“

I “КЛИЧУ” betyder “jeg kalder” eller “jeg råber på dig”, og hele sangen kredser om den direkte bøn: “Чуєш, я кличу тебе” [Hører du, jeg kalder på dig]. To dage uden den anden føles som en evighed, smerten kan ikke glemmes, og efteråret er svært at holde af alene. Fortælleren flyver mod personen i tankerne, men kan ikke vænne sig til fraværet: “Ти прийди” [Kom til mig]. Det er en enkel og stærk vending, som gentages, indtil den næsten bliver til et råb.

I den anden del bliver natten særlig lang. Før kunne fortælleren godt lide nætter og fare vild i dem, men nu føles en hel nat uden den anden som for meget: “Де ж ти?” [Hvor er du?]. Ensomheden bliver til en skygge, der presser, mens sange og minder får personen til at ønske, at den savnede pludselig viser sig: “З'явись мені” [Vis dig for mig]. Så kommer et varmt skift, hvor fortælleren tænker på sol, brændende læber og glæden ved, at den anden findes: “Що ти є у мене” [At jeg har dig]. Jamala og MONATIK giver dermed plads til både savn, længsel og den næsten lidt desperate glæde ved at få den elskede tilbage.

Dans « КЛИЧУ (KLYChU) », Jamala et MONATIK chantent l’absence comme une attente qui s’étire sans fin. Deux jours sans l’autre semblent durer « наче вічність » [comme une éternité], et même la nuit, autrefois appréciée, devient trop longue. La personne qui chante essaie de rejoindre l’autre par la pensée, mais reconnaît qu’elle n’arrive pas à s’habituer à cette solitude : « Чуєш, я кличу тебе » [Tu entends, je t’appelle]. Le mot кличу signifie « j’appelle » ou « je te demande de venir », et il revient comme une vraie supplique : « Ти прийди » [Viens, toi].

Les images sont simples et très physiques : une ombre qui pèse, les jours et les nuits qui se répètent, des chansons qui deviennent plus difficiles à écouter seul. Puis la présence de l’autre change tout : ses lèvres sont décrites comme plus chaudes que le soleil, et la phrase « Що ти є у мене » [Que tu es là, avec moi] apporte enfin un peu de lumière. La chanson avance donc entre le manque et le désir de retrouver cette personne, avec un refrain volontairement insistant. À force d’entendre « Я кличу » [J’appelle], on a presque l’impression que la voix essaie de faire venir l’autre pour de vrai.

Em “КЛИЧУ (KLYChU)”, Jamala, artista da Ucrânia, e MONATIK transformam a saudade em um chamado insistente. Dois dias sem a pessoa parecem “наче вічність” [como uma eternidade], e a noite, que antes era algo amado, vira tempo demais para suportar sozinho. A palavra кличу significa “chamo” ou “estou chamando”, enquanto “Ти прийди” [venha, venha] soa como um pedido direto, repetido até quase virar um refrão dentro da cabeça. Há também a imagem de voar em pensamento até a pessoa: “Думками до тебе лечу” [em pensamento, voo até você].

A letra fica ainda mais apertada quando transforma a ausência em sombra: “Ніч-ніч, день-день” [noite, noite; dia, dia], “Тінь лиш давить” [só a sombra pressiona]. Mesmo as músicas que tocam parecem aumentar a solidão, então o eu lírico pede: “З'явись мені, дивись мені” [apareça para mim, olhe para mim]. E, quando a pessoa está presente, tudo muda de temperatura: seus lábios são descritos como mais ardentes que o sol, e surge a frase simples, quase aliviada: “Що ти є у мене” [que eu tenho você]. É uma canção que passa da noite interminável para o calor de reencontrar alguém, sempre voltando ao mesmo chamado: “Я кличу” [eu chamo].

Jamala ve MONATIK’in “КЛИЧУ (KLYChU)” şarkısında ayrılık, iki günün ve bir gecenin “sonsuzluk gibi” uzamasıyla anlatılıyor. Anlatıcı, “Чуєш, я кличу тебе” [Duyuyor musun, seni çağırıyorum] diyerek uzaktaki kişiye sesleniyor. Acıyı unutmanın mümkün olmadığını, sonbaharı sevmenin bile zorlaştığını söylüyor; düşünceleriyle ona doğru uçuyor ama onsuz yaşamaya hâlâ alışamıyor. Nakarattaki “Ти прийди” [Sen gel] tekrarı, şarkının en doğrudan ve ısrarcı anı: Bir cevap ya da uzun bir açıklama değil, sadece o kişinin gelmesini istiyor.

İkinci bölümde gece ve gündüz birbirine karışıyor. Eskiden geceleri seven anlatıcı, şimdi “Ніч-ніч, день-день” [Gece-gece, gün-gün] diye zamanı sayıyor; yalnızlık bir gölge gibi üstüne çöküyor. Sonra şarkı kısa bir süreliğine aydınlanıyor: Sevdiği kişinin dudaklarının güneşten daha sıcak olduğunu ve onun varlığının kendisini ateş gibi yaktığını söylüyor. “Дивись на мене” [Bana bak] çağrısı da bu yakınlık arzusunu güçlendiriyor. Ukraynaca кличу, “çağırıyorum” demek; bu yüzden şarkının adı, uzaktaki birine ulaşmak için durmadan yinelenen o tek kelimeyi taşıyor.