
Jimmy P, born Joel Plácido in Barreiro, Portugal in 1983, is the son of Angolan parents; his father, Jorge Plácido, played international football for Portugal. He grew up moving between Portugal, Angola and Paris, and that mix of places shaped the sound he built his career on: a blend of rap and R&B rooted in Portugal's urban music scene.
He released his debut album "#1" in 2013, followed by "fvmily f1rst" in 2015 and the mixtape "Alcateia" in 2018. His 2020 album "Abensonhado" became his most commercially successful release. That same year he teamed up with singer-songwriter Carolina Deslandes on the EP "Mercúrio," trading his usual rap delivery for a straightforward vocal performance, a rare choice for an artist known for his flow.
This song is a conversation between two people who feel lost and find a sense of safety in each other. It starts with one person feeling completely out of place at a party, pleading, "Leva-me à casa" (Take me home). They feel like they don't even know themselves anymore and just want to escape. They ask for a safe space to be vulnerable, to "chorar no banco do teu carro" (cry in the passenger seat of your car), and to be caught if they fall.
Then, the other person responds, agreeing to take them home. This person sees their friend's pain and understands they've never really had a stable place to land. They offer themselves as that stability, saying they can "fazer um teto no meu coração" (make a roof in my heart). The song's most beautiful idea is that home isn't a building, but a connection. As they plan to wander through Lisbon, they realize that "casa é uma pessoa / E que cabemos lá os dois" (a home is a person / And that we both fit there).
Har du nogensinde stået midt i en fest og bare tænkt: Hvad laver jeg overhovedet her? Det er præcis den følelse, Jimmy P og Carolina Deslandes åbner med i dette R&B-nummer. Jimmy synger ærligt "Não sei o que faço aqui / Há muito tempo que me perdi" (Jeg ved ikke, hvad jeg laver her / Jeg har været fortabt i lang tid). Han vil bare væk fra festen, græde ud på bilsædet og have et sidste trøstende kram, mens han lover "este é o meu último cigarro" (dette er min sidste cigaret).
Carolina svarer tilbage og lover at passe på ham, selvom hans vilde humør skræmmer hende lidt: "Quereres ter o mundo e nunca teres chão" (At du vil have hele verden, men aldrig har fast grund under fødderne). Sangens fineste pointe kommer, mens de kører gennem Lissabons gader og opdager, at "casa é uma pessoa" (hjem er en person). Et hjem behøver ikke være fire vægge og et tag. Nogle gange er det bare et andet menneske, som griber dig, når du falder.
“Contigo” is Jimmy P and Carolina Deslandes’ playful love pact, sung and rapped straight from the heart. Over a breezy beat, Jimmy P drops charming confessions—he is ready to kneel for her hand, fold paper airplanes if words fail, and turn every past “blind date” into the moment he finally met his match. Carolina answers with the soaring hook “Contigo é para o que der e vier” (“With you, it is for whatever may come”), sealing their promise to stick together through every twist of fate.
The lyrics juggle humor and sincerity: pinky-swear vows replace grand speeches, Instagram-ready success is dismissed in favor of real connection, and destiny is imagined as a story already written “sem um ponto final” (“without a full stop”). Contigo celebrates a love that feels inevitable—no filters, no Photoshop, just two people choosing each other again and again, ready to cross their fingers and chase that happy ending side by side.
Kennst du dieses Gefühl auf einer lauten Party zu stehen und plötzlich zu merken: Ich gehöre hier gerade überhaupt nicht hin? Genau darum geht es in „Leva-me A Casa“ von Jimmy P und Carolina Deslandes. Die Zeile „Não sei o que faço aqui / Há muito tempo que me perdi“ („Ich weiß nicht, was ich hier mache / Ich habe mich vor langer Zeit verloren“) bringt diese Verlorenheit direkt auf den Punkt. Anstatt weiterzufeiern, wünscht man sich einfach jemanden, der einen ins Auto packt und rettet: „E deixa-me chorar no banco do teu carro“ („Und lass mich auf dem Sitz deines Autos weinen“), gepaart mit dem typisch halbgaren Versprechen „Prometo que este é o meu último cigarro“ („Ich verspreche, das ist meine letzte Zigarette“).
Was diesen R&B-Track so schön macht, ist der Dialog zwischen den beiden Stimmen. Wo der eine Teil im Chaos versinkt („Quereres ter o mundo e nunca teres chão“ / „Die Welt haben wollen und nie festen Boden haben“), bietet der andere Halt an. Der schönste Gedanke des Songs führt mitten durch die portugiesische Hauptstadt: „Vamos andar por essa Lisboa / E ver que casa é uma pessoa“ („Lass uns durch dieses Lissabon fahren / Und sehen, dass ein Zuhause eine Person ist“). Am Ende ist „Zuhause“ eben kein Ort mit vier Wänden, sondern der Mensch, bei dem man einfach loslassen und fallen kann: „Deixa-me cair e agarra-me depois“ („Lass mich fallen und fang mich danach auf“).
Попадали ли сте на шумно парти, където изведнъж осъзнавате, че просто искате да си тръгнете? Точно за това пеят Jimmy P и Carolina Deslandes в това португалско R&B парче. Героинята се чувства напълно изгубена и моли: „Leva-me à casa / Não sei o que faço aqui“ („Заведи ме вкъщи / Не знам какво правя тук“). Има нещо супер истинско в момента, когато тя иска просто да поплаче на седалката в колата и обещава „Prometo que este é o meu último cigarro“ („Обещавам, че това е последната ми цигара“) — класическо обещание, което всички сме чували или казвали.
Втората част преобръща перспективата, когато партньорът поема контрола с „Levo-te à casa“ („Водя те вкъщи“). Той вижда как тя тича без посока и ѝ предлага истинско убежище: „P'ra fazer um teto no meu coração“ („За да направя покрив в сърцето си“). Любимият ми момент е простата идея, че домът не е сграда от тухли, докато двамата обикалят нощните улици: „Vamos andar por essa Lisboa / E ver que casa é uma pessoa“ („Нека се разходим из този Лисабон / И да видим, че домът е човек“).
Poznáš ten moment na párty, kedy sa zrazu cítiš úplne mimo a jediné, čo chceš, je zmiznúť? Presne o tom spieva Jimmy P spolu so speváčkou Carolinou Deslandes v tejto jemnej R&B skladbe. Začína sa to úprimným priznaním: „Não sei o que faço aqui / Há muito tempo que me perdi“ (Neviem, čo tu robím / Už dávno som sa stratil). Celá skladba je vlastne nočný rozhovor dvoch ľudí uprostred nočného Lisabonu. Namiesto hlučnej zábavy chcú len sedieť v aute, plakať a fajčiť – hoci s klasickým sľubom: „Prometo que este é o meu último cigarro“ (Sľubujem, že toto je moja posledná cigareta).
Najkrajšia myšlienka prichádza v refréne, kde spievajú: „Vamos andar por essa Lisboa / E ver que casa é uma pessoa“ (Poďme sa prejsť týmto Lisabonom / A zistiť, že domov je človek). Portugalské slovo casa totiž neznamená len fyzický dom so štyrmi stenami, ale bezpečný prístav. Jeden z nich priznáva, že behá bez cieľa a chce si postaviť strechu v srdci toho druhého („fazer um teto no meu coração“), zatiaľ čo ten druhý sľubuje, že ho nenechá spadnúť. Je to intímna jazda nočným mestom, kde je najlepším úkrytom pred svetom obyčajné objatie.
Tu connais ce moment en pleine soirée où tu te sens complètement à côté de la plaque ? C'est exactement le point de départ de Leva-me A Casa de Jimmy P avec Carolina Deslandes. L'un des deux personnages veut juste fuir le bruit : « Não sei o que faço aqui / Há muito tempo que me perdi » (Je ne sais pas ce que je fais ici / Je me suis perdu depuis longtemps). La supplication « Leva-me à casa » (Ramène-moi à la maison) prend alors tout son sens, avec l'envie simple de craquer sans jugement sur le siège passager (« deixa-me chorar no banco do teu carro » / laisse-moi pleurer sur la banquette de ta voiture) en grillant une dernière cigarette.
Mais le plus beau dans ce morceau de R&B portugais, c'est la réponse de l'autre voix qui accepte d'ouvrir sa porte : « Levo-te à casa » (Je te ramène à la maison). Les deux voix déambulent à travers la capitale portugaise (« Vamos andar por essa Lisboa » / Allons marcher à travers ce Lisbonne) pour redéfinir ce qu'est un foyer. Le texte lâche une très belle vérité : « casa é uma pessoa » (la maison, c'est une personne). Ce n'est pas quatre murs ou un toit en tuiles, mais simplement quelqu'un qui te rattrape quand tu lâches prise (« Deixa-te cair e agarro-te depois » / Laisse-toi tomber et je te rattraperai après).
Vai tev kādreiz ballītē ir uznākusi sajūta, ka esi pilnīgi nevietā? Tieši par to dzied Jimmy P un Carolina Deslandes šajā mierīgajā R&B duetā. Viss sākas ar vēlmi aizmukt: "Leva-me à casa / Não sei o que faço aqui" (Aizved mani mājās / Es nezinu, ko šeit daru). Dziesmas varonis atzīstas, ka ir apmaldījies sevī, un lūdz glābiņu no trokšņa. Viņš piedāvā pamest ballīti citiem ("deixa que eles terminem a festa"), ļaut viņam izraudāties automašīnas sēdeklī un pat dod klasisko, mazliet naivo solījumu: "Prometo que este é o meu último cigarro" (Apsolu, ka šī ir mana pēdējā cigarete).
Otrā dziesmas puse dod pretatbildi ar siltu solījumu: "Levo-te à casa" (Es aizvedīšu tevi mājās). Dziedātāji kopā braukā pa Portugāles galvaspilsētu ("Vamos andar por essa Lisboa"), meklējot mieru. Pati skaistākā un tiešākā atziņa slēpjas rindā "ver que casa é uma pessoa" (redzēt, ka mājas ir cilvēks). Galu galā mājas šeit nav vis ēka ar četrām sienām, bet gan droša vieta otra sirdī ("fazer um teto no meu coração"), kur patverties abiem diviem.
¿Alguna vez estuviste en una fiesta llena de gente sintiéndote completamente fuera de lugar? De eso va este tema de Jimmy P y Carolina Deslandes. El cantante empieza pidiendo auxilio de la forma más honesta posible: «Leva-me à casa / Não sei o que faço aqui» [Llévame a casa / No sé qué hago aquí]. La letra nos muestra ese momento exacto en el que te das cuenta de que estás perdido y solo necesitas escapar en el coche de alguien de confianza, prometiendo entre lágrimas: «este é o meu último cigarro» [este es mi último cigarrillo].
La respuesta de Carolina Deslandes completa el diálogo con un abrazo protector: «Levo-te à casa» [Te llevo a casa]. El viaje nocturno tiene un destino claro: recorrer las calles de la capital portuguesa («Vamos andar por essa Lisboa» [Vamos a pasear por esa Lisboa]) para descubrir una de las ideas más bonitas de la canción: «ver que casa é uma pessoa» [ver que una casa es una persona]. Al final, el hogar no son cuatro paredes ni un techo cualquiera, sino ese refugio que alguien construye dentro de su propio pecho («P'ra fazer um teto no meu coração» [Para hacer un techo en mi corazón]).
Цей трек — це розмова двох людей у мить повної втоми від шуму. Перший голос благає: «Leva-me à casa / Não sei o que faço aqui» («Відвези мене додому / Я не знаю, що я тут роблю»). Тут немає пафосу: вечірка триває без них, а все, що потрібно — це сидіти на пасажирському сидінні, плакати та курити, даючи обіцянку: «Prometo que este é o meu último cigarro» («Обіцяю, що це моя остання сигарета»). Другий голос приймає цей стан без докорів, відповідаючи: «Deixa-te cair e agarro-te depois» («Дозволь собі впасти, а я підхоплю тебе потім»).
Замість стін і даху вони шукають захист одне в одному під час нічної поїздки столицею Португалії: «Vamos andar por essa Lisboa / E ver que casa é uma pessoa» («Давай поїдемо цим Лісабоном / І побачимо, що дім — це людина»). Фраза «P'ra fazer um teto no meu coração» («Щоб зробити дах у моєму серці») перетворює слово casa (дім) на просте відчуття безпеки поряд із тим, хто готовий тебе забрати, коли сили закінчилися.
Zamisli onaj trenutak na žurci kada shvatiš da ti se tu više uopšte ne ostaje. Upravo o tome pevaju Jimmy P i Carolina Deslandes u ovom R&B duetu. Jedna strana se oseća potpuno izgubljeno i priznaje: „Não sei o que faço aqui / Há muito tempo que me perdi” (Ne znam šta radim ovde / Odavno sam se izgubio/la). Umesto buke i ljudi, sve što želi jeste beg: „Leva-me à casa” (Vodi me kući), uz želju da zaplače na sedištu auta i obećanje da je to „último cigarro” (poslednja cigareta).
Druga strana prihvata taj poziv i odgovara sa „Levo-te à casa” (Vodim te kući), prepoznajući strah i lutanje bez cilja: „Quereres ter o mundo e nunca teres chão” (Želiš ceo svet, a nemaš tlo pod nogama). Najlepši detalj je njihova noćna vožnja kroz Lisabon („andar por essa Lisboa”), gde pesma donosi jednostavnu, toplu poruku: „casa é uma pessoa” — dom zapravo nije zgrada ili stan, već osoba pored tebe u kojoj oboje možete naći mir.
Volt már olyan, hogy egy zajos buli közepén hirtelen rájöttél, semmi keresnivalód ott? A Leva-me A Casa pontosan ebből az érzésből indul ki: Jimmy P azzal nyit, hogy „Não sei o que faço aqui / Há muito tempo que me perdi” („Nem tudom, mit keresek itt / Már rég elvesztem”), és csak arra vágyik, hogy valaki vigye el onnan. Nem egy kastélyba vagy puccos lakásba siet, hanem valakihez, akinek az autójában el lehet szívni azt a bizonyos megígért utolsó cigit („Prometo que este é o meu último cigarro” – „Ígérem, ez az utolsó cigim”), és ahol bátran ki lehet sírni mindent a kocsi ülésén.
A portugál R&B dal igazi csattanója és szíve a refrénben hangzik el: „casa é uma pessoa” („az otthon egy ember”). Miközben átutazzák Lisszabont („Vamos andar por essa Lisboa” – „Járjuk be ezt a Lisszabont”), a két énekes – Jimmy P és Carolina Deslandes – párbeszéde megmutatja, hogy a menedék nem négy falból áll. A másik fél pontosan látja a bizonytalanságot: „Vejo-te a correr sem direção nenhuma / P'ra fazer um teto no meu coração” („Látom, hogy céltalanul futsz / hogy tetőt építs a szívemben”). Egyszerre őszinte, hétköznapi és végtelenül megnyugtató szám arról, milyen jó levetni az álarcot valaki mellett.
Soms ben je op een feestje en denk je ineens: wat doe ik hier eigenlijk? Dat is precies het startpunt van Leva-me A Casa. Jimmy P zingt eerlijk dat hij zichzelf kwijt is geraakt: "Não me conheço tão bem como pensava" (ik ken mezelf niet zo goed als ik dacht). Hij wil weg van de drukte, uithuilen op de passagiersstoel en belooft zijn allerlaatste sigaret te roken. Carolina Deslandes antwoordt vanuit haar kant van de auto: ze ziet hem stuurloos rondrennen en wil hem opvangen wanneer hij instort ("Deixa-te cair e agarro-te depois" - laat je maar vallen en ik vang je daarna op).
Wat dit duet zo mooi maakt, is de centrale gedachte: "ver que casa é uma pessoa" (zien dat een thuis een persoon is). Ze rijden samen door Lissabon ("essa Lisboa") en ontdekken dat een echt 'thuis' geen stenen gebouw hoeft te zijn, maar iemand bij wie je veilig bent. Een herkenbare, zachte R&B-track over verdwalen in het leven en rust vinden bij elkaar.
Har du noen gang stått midt i en fest og plutselig innsett at du bare vil bort? I denne R&B-låten synger Jimmy P og Carolina Deslandes om akkurat den følelsen. Jimmy P starter med å be om hjelp: «Leva-me à casa / Não sei o que faço aqui» («Ta meg med hjem / Jeg vet ikke hva jeg gjør her»). Han innrømmer at han har gått seg vill og ber om å få sitte i bilsetet, gråte og røyke en siste sigarett («o meu último cigarro»), mens han lar vennene fortsette festen uten ham.
Svaret fra Carolina Deslandes gir låten en fin vri. I stedet for bare å kjøre ham til en fysisk adresse, minner hun ham på at trygghet handler om hvem du er sammen med. De kjører rundt i Portugals hovedstad mens hun synger «casa é uma pessoa / E que cabemos lá os dois» («hjem er en person / og vi har plass der begge to»). Hun ser at han løper rundt uten retning og tilbyr å bygge et tak over ham i sitt eget hjerte («fazer um teto no meu coração»). Det er en varm og direkte sang om å finne ro i et annet menneske når hele verden føles overveldende.
Znasz to uczucie, kiedy jesteś w środku głośnej imprezy, ale w głowie masz tylko jedną myśl: zabierz mnie stąd? Właśnie o tym rozmawiają ze sobą Jimmy P i Carolina Deslandes w klimatycznym kawałku R&B Leva-me A Casa. Wszystko zaczyna się od zmęczenia i zagubienia, gdy pada prośba: "Leva-me à casa / Não sei o que faço aqui" (Zabierz mnie do domu / Nie wiem, co tu robię). Zamiast sztucznych rozmów pojawia się potrzeba ucieczki – wypalenia tego rzekomo ostatniego papierosa ("Prometo que este é o meu último cigarro") i wypłakania się na fotelu samochodowym.
Najpiękniejszy w tym utworze jest dialog i jego główna puenta. Druga osoba odpowiada ciepłym "Levo-te à casa" (Zabiorę cię do domu), widząc ten cały chaos i bieg bez celu. Razem ruszają nocą przez ulice Lizbony ("Vamos andar por essa Lisboa"), żeby odkryć coś bardzo dosłownego: dom to wcale nie cztery ściany, tylko drugi człowiek ("casa é uma pessoa / E que cabemos lá os dois" – dom to osoba i oboje się w nim mieścimy). To intymna rozmowa o bezpiecznej przystani, którą buduje się w czyimś sercu.
Tenhle portugalský R&B duet mezi Jimmym P a Carolinou Deslandes začíná uprostřed večírku, kde už nikdo z nich nechce být. Zpěvačka prosí o odchod slovy „Leva-me à casa / Não sei o que faço aqui“ (Vezmi mě domů / Nevím, co tady dělám) a přiznává, že se v sobě ztratila. Není v tom žádné přehnané drama, spíš obyčejná únava a potřeba zmizet: „E deixa que eles terminem a festa“ (A nech je, ať ten večírek dopijí sami).
Jimmy P jí odpovídá z pozice někoho, kdo nabízí oporu, ale zároveň bez obalu vidí její chaos: „Quereres ter o mundo e nunca teres chão“ (Chceš mít celý svět, ale nikdy nemáš pevnou půdu pod nohama). Celý track stojí na projížďce nočním městem a hledání bezpečí. Místo skutečných čtyř stěn dochází k jednoduchému zjištění, když projíždějí ulicemi: „Vamos andar por essa Lisboa / E ver que casa é uma pessoa“ (Budeme jezdit touhle Lisabonou a uvidíme, že domov je člověk). Nakonec stačí cigareta v autě, možnost se vyplakat a někdo, kdo vás chytí, když padáte.
Бывает такое состояние, когда шумная вечеринка вокруг вдруг становится чужой, и всё, чего хочется — просто сбежать. В этом треке Jimmy P и Carolina Deslandes как раз делятся таким моментом уязвимости. Герой признается: «Não sei o que faço aqui / Há muito tempo que me perdi» («Не знаю, что я здесь делаю / Я давно потерялся») и просит увезти его прочь. Единственное желание посреди хаоса — разреветься на сиденье машины («deixa-me chorar no banco do teu carro»), выкурить то самое «последнее» обещание-сигарету и почувствовать, что тебя поймают, если ты начнешь падать.
Второй голос отвечает заботой и поддержкой, обещая построить крышу прямо в сердце («P'ra fazer um teto no meu coração»). В песне звучит ночная прогулка по португальской столице — «Vamos andar por essa Lisboa» («Давай поедем по этой Лиссабоне»). Но самое красивое здесь кроется в простой мысли: дом — это вовсе не стены и крыша, а конкретный человек («casa é uma pessoa»), в объятиях которого точно хватит места для двоих.
Ibland är en fest bara för mycket och man vill bara därifrån. I den här mysiga R&B-låten sjunger Jimmy P och Carolina Deslandes om att vara helt vilse och be någon man litar på om hjälp: Leva-me à casa (”Ta mig hem”). Texten handlar inte om en fysisk byggnad med fyra väggar, utan om att hitta trygghet i en annan människa. De sjunger rakt ut: ver que casa é uma pessoa (”se att ett hem är en person”) medan de kör runt i natten genom essa Lisboa (”detta Lissabon”).
Scenerna är väldigt konkreta och enkla att känna igen sig i. Man får gråta ut i bilsätet (deixa-me chorar no banco do teu carro) och lova att fimpa för gott (prometo que este é o meu último cigarro / ”jag lovar att det här är min sista cigarett”). Svaret från den andra personen är lika fint som ärligt: Deixa-te cair e agarro-te depois (”Låt dig falla så fångar jag dig sedan”). Det är en varm och tröstande låt om att få landa hos någon när livet snurrar för fort.
Įsivaizduok tą akimirką triukšmingame vakarėlyje, kai staiga supranti: viskas, man čia ne vieta. Būtent nuo to Jimmy P ir pradeda dainą žodžiais: „Não sei o que faço aqui / Há muito tempo que me perdi“ („Nežinau, ką čia veikiu / Jau seniai pasiklydau“). Jam tiesiog reikia pabėgti, išsiverkti automobilio sėdynėje („deixa-me chorar no banco do teu carro“) ir pažadėti, kad ši surūkyta cigaretė – jau tikrai paskutinė.
Švelniame R&B dialoge Carolina Deslandes atsako pažadu pasirūpinti ir priimti, net jei kitas žmogus lekia be jokios krypties. Gražiausia dainos mintis slepiasi pasivažinėjime naktinėmis Portugalijos sostinės gatvėmis: „Vamos andar por essa Lisboa / E ver que casa é uma pessoa“ („Pasivažinėkime po šį Lisabonos miestą / Ir pamatykime, kad namai yra žmogus“). Žodis casa čia reiškia ne keturias sienas ar stogą, o ramybę kito glėbyje, kur telpa jie abu („cabemos lá os dois“).
Έχεις βρεθεί ποτέ σε ένα πάρτι όπου απλώς δεν αντέχεις άλλο; Το «Leva-me A Casa» των Jimmy P και Carolina Deslandes ξεκινάει ακριβώς από εκείνη τη στιγμή εξάντλησης. Ο ένας τραγουδάει «Não sei o que faço aqui / Há muito tempo que me perdi» (Δεν ξέρω τι κάνω εδώ / Έχω χαθεί εδώ και καιρό) και ζητάει μια άμεση διαφυγή: «Leva-me à casa / E deixa que eles terminem a festa» (Πήγαινέ με σπίτι / Και άσε τους άλλους να τελειώσουν το πάρτι). Υπάρχει μια υπόσχεση για ένα τελευταίο τσιγάρο («Prometo que este é o meu último cigarro») και η ανάγκη να κλάψει κανείς στο κάθισμα του αυτοκινήτου, χωρίς να προσποιείται ότι όλα πάνε καλά.
Η ουσία του κομματιού κρύβεται σε μια πολύ όμορφη ιδέα που ξεδιπλώνεται στους δρόμους της πορτογαλικής πρωτεύουσας: «Vamos andar por essa Lisboa / E ver que casa é uma pessoa» (Ας περπατήσουμε σε αυτή τη Λισαβόνα / Και ας δούμε ότι το σπίτι είναι ένας άνθρωπος). Η άλλη πλευρά απαντά με φροντίδα, αναγνωρίζοντας τον φόβο και το κενό του συντρόφου της («Quereres ter o mundo e nunca teres chão» - Το να θες να έχεις τον κόσμο και να μην έχεις ποτέ έδαφος), προσφέροντας τελικά καταφύγιο: «P'ra fazer um teto no meu coração» (Για να φτιάξω μια στέγη στην καρδιά μου). Μέσα από αυτή τη διαδρομή, το «σπίτι» παύει να είναι απλώς τέσσερις τοίχοι και γίνεται η αγκαλιά που σε πιάνει όταν πέφτεις.
Kas oled kunagi peol olles tundnud, et tahaksid lihtsalt sealt minema pääseda? Jimmy P ja Carolina Deslandes loovad siin just sellise tunde. Laul algab väsinud palvega lahkuda mürarikkast peost: „Leva-me à casa / E deixa que eles terminem a festa” („Vii mind koju / Ja lase neil pidu lõpetada”). Peategelane tunnistab ausalt, et on eksinud ja ei tunne enam iseennastki ära. Kogu loo keskmes on soov nutta autosõidu ajal tagaistmel, lubada maha jätta see viimane sigaret ja leida keegi, kes püüaks su kinni, kui oled kukkumas.
Loo kõige ilusam mõte peitub sõnades „ver que casa é uma pessoa” („näha, et kodu on inimene”). Jalutades mööda öist Lissaboni (Lisboa), ei otsita mitte nelja seina ja katust, vaid turvatunnet teise inimese läheduses: „P'ra fazer um teto no meu coração” („Et teha katus minu südamele”). See on soe ja aus R&B dialoog sellest, kuidas teine inimene saab olla sinu kindel pind jalge all, kui sa ise sihitult ringi jooksed.
Si se kdaj znašel na zabavi, kjer je bilo preveč ljudi, ti pa si si želel le pobegniti? R&B duet Leva-me A Casa, ki ga pojeta Jimmy P in Carolina Deslandes, se začne točno tam. Pevka prizna, da je popolnoma izgubljena: »Não sei o que faço aqui« (Ne vem, kaj delam tukaj) in prosi svojega sopotnika, naj jo preprosto odpelje stran: »Leva-me à casa / E deixa que eles terminem a festa« (Pelji me domov in pusti jim, da končajo zabavo). V avtu sledi katarza z jokom in obljubo o zadnji cigareti (»Prometo que este é o meu último cigarro«), medtem ko Jimmy prevzame vlogo nekoga, ki jo ujame, ko pada (»Deixa-te cair e agarro-te depois«).
Najlepša misel celotne pesmi se zgodi med nočno vožnjo po portugalski prestolnici. Ko pojeta »Vamos andar por essa Lisboa / E ver que casa é uma pessoa« (Pojdiva po tej Lizboni in poglejva, da je dom pravzaprav oseba), beseda casa (dom ali hiša) izgubi pomen štirih sten. Dom postane človek, ki te posluša, ko tečeš naokrog brez cilja, in ti ponudi varno zavetje (»fazer um teto no meu coração« – zgraditi streho v mojem srcu).
Jimmy P:n ja Carolina Deslandesin tunnelmallinen R&B-kappale alkaa suoraan bileiden hälystä, josta haluaa vain äkkiä pois: "Leva-me à casa / Não sei o que faço aqui" (Vie minut kotiin / En tiedä mitä teen täällä). Laulaja pyytää päästä itkemään auton penkille ja lupaa savukkeen jäävän viimeiseksi ("Prometo que este é o meu último cigarro"). Toinen vastaa huolehtivasti, mutta hieman peloissaan toisen levottomuudesta: "Levo-te à casa / Porque o teu jeito ainda me assusta" (Vien sinut kotiin / Koska tyylisi pelottaa minua yhä). Siinä on jotain todella samaistuttavaa, kun aikuinen ihminen tajuaa eksyneensä ja pyytää toista ottamaan kiinni, jos putoaa.
Kappaleen paras oivallus tulee esiin öisessä Lissabonissa ajellessa: "Vamos andar por essa Lisboa / E ver que casa é uma pessoa" (Kierrellään tuolla Lissabonissa / Ja nähdään, että koti on ihminen). Koti ei ole pelkkiä seiniä, vaan turvapaikka toisen sydämessä ("P'ra fazer um teto no meu coração" – Tekemään katon minun sydämeeni). Se on lohdullinen ajatus: vaikka olisit hukassa, kahdestaan mahdutaan aina perille.